Den 38.-42. - Boat trip!

Crrrrrr! Crrr! Crrrrrrr! Budik rinci a odstartovava nam zacatek noveho dobrodruzstvi. Mensi minivan nas vyzvedava po snidani presne v 9:30 (vyjimecne mame indotime my a nestihame... ja balim, Jury je jeste na netu... a zdola balkonku terasky Dedy's homestay slysim:"Komodo trip - hurry, hurry!!"). Shuttle nastesti pockal a my vyrazime vstric ctyrdenni plavbe lodi po okolnich ostrovech! Oba bosi a s krosnou na zadech vystupujeme v Mataramu (hl. mesto Lomboku), kde nas ma cekat uz dalsi autobus a prevezt nas do pristavu. Poprve spatrujeme palubni listky, ktere nam podava nejaky podivyn se slovy, ze listek zpet jeste resi; jak jinak nez na punkace. A autobus? Ten je nekde v zacpe! :D Dava nam alespon sanci hekticky pobihat bez bot po Mataramu jako turisticka atrakce, za snahou koupit alespon zabky! Dari se (az na to, ze velikosti nesedi a jsou uplne na pytel :D) - neni casu nazbyt, letime zpet k autobusu. Autobus nicmene stale nikde...po hodine a pul (kdy jsme stihli jidlo, zmrzlinu)... prijizdi cosi, co pripomina autobus. Wow! Tak to zase jenou bude vylet! :D upoceni s nevyhovujicimi zabkami nastupujeme, dostavme po ceste obed v krabicce, a uz konecne vidime nasi lod. Je ponekud mensi, nez jsme si predstavovali, ale s usmevy se nalodujeme a hned se davame do reci se ctyrclenou nemeckou skupinkou skvelych mladych lidi! (treba ten vylet nakonec tak spatny nebude) Dvacetjedna turistu a posadka opusti pristav. Je pozdni odpoledne, slunicko pomalu zapada, vlny splouchaji a pred nami je prvni 7 hodinova jizda. S nastavajicim vecerem dostavame prvni veceri na palube (kralovska hostina plna zeleniny, ryby, ryze a ananasu). Houpani lodi zatim nikomu nevadi, zabava v plnem proudu... Lod kotvi a nas cela prvni noc! Bude kratka, nebod lod startuje mezigalakticky hlasity motor pod velenim kapitana Joja (ktery si nas s Jurym adoptoval na plavbu jako vlastni decka) uz ve 3 hodiny rano, abychom dorazili k ostruvku Mojo jiz za svitani a mohli se jit podivat na mistni vodopad. Prekvapive tedy motor probouzi vsechny uz dokonce ve 2:30 a zbytek vecera nam dava ochutnat, jak vypada spanek za plne plavby. Nahoru, dolu, dostrany, zpet nahoru a s celou matraci se uz opet klouzu dolu. Prvni hodiny to povazuji za znacne zabavne, dale uz otravne a nabihaji mi myslenky typu - opravdu uz jedeme zase nekam, kde se vubec nevyspime? ... Myslenky a naladu meni ranni usvit, za ktereho prijizdime k ostruvku a na jiz zakotvene palube je nam servirovana snidane. (Jeee, tady je ale krasne!!!) Po snidani namdat plavky, a hup do oceanu (ktery je necekae krasne teply), doplavat na ostrov a jde se na vodopad. Po zhyckanosti z vodopadu v Senaru, se nad mistnim vodopadlem spise pousmivame, ale co, nove objevene misto odskrtnuto a prozkoumano. Vracime se na lod a odebirame se na dalsi ostrov se slanym jezerem, ktere ma pry lecive ucinky. Nezapominame se v nem tedy radne vycachtat a zpet do more si zasnorchlovat! Juuuuuu! Tolik rybicek, koralu, modrych hvezdic a velkych ryb. Nadhera, ktera nas opet utvrzuje o spravnem vyberu vyletu. Do te doby, nez se lod rozjede a na dalsi 17 hodin, ze kterych se nakonec vyklubalo 22 hodin, se motor nezastavi. Pro nekoho jako ja, kterou jako malou houpali v kocarku tak, ze div nevypadla, celkem poklidna noc (i kdyz musim uznat, litali jsme ze strany na stranu jako hadrovi panacci!! :/). Pro jine noc plna utrpeni... hodiny ohnuti pres zabradli lodi, meneni barvy obliceje od bile po zelenou a zase zpet! Spani na dolni palube. Strikajii voda vsude kolem... Seasickness jak vysita! :(( Chudaku mi bylo lito, ale nic se pro ne nedalo delat. Dala jsem jim cistou vodu a sla to silenstvi zaspat. Az na opetne litani ze strany na stranu jsem se docela dobre vyspala, a kdyz jsem rano prisla na dolni palubu, vsichni uz vypadalo mnohem lepe, i pres to, ze lod byla stale v pohybu. Nasnidali jsme se a konecne po nekoncicich 22 hodinach jsme zastavili u pobrezi neznameho ostruvku a sli na "vyslap" (v teto podobe o dost mensi nez na Rinjani, ale...). Vystup probehl celkem bez problemu. Az na to, ze jsem byla zadychana uplne stejne jako pri stoupani na sopku a nohy take bolely :D... Co ale bylo mnohem horsi byl sestup. Uz nahore se mi zacala tocit hlava a bylo mi na omdleni (zrejme ze slunicka, bylo prave poledne, a nedostatku piti). Co ted ale?! Cesta dolu byla prudka, me se pri kazdem kroku delalo neskutecne spatne a musela si sedat. Bylo mi neskutecne spatne! :(( Nastesi v tu samou chvili sel dolu i jeden chlapec z nasich nemeckych pratel, a kdyz pry videl moji bilou tvar a slzy v ocich, nemohl i pres moje slova, ze se v pohode doplazim dolu jit napred. Nejakym zpusobem jsme tedy po dlouhem case dolezli dolu, kde uz cekal Jury s vodou a ja se mohla zchladit v mori. Fujky! To byl zase jednou zazitek... Doplavali jsme na lod a pokracovali jsme na dalsi ostrov, Komodo - ostrov jesteru (i pres hadku na lodi, ze na Komodo je prilis pozde, a ze potapeni za Mantamy by bylo krasnejsi). Dle nasich predpovedi, na kestery bylo prilis pozde, tudiz jsme si jen udelali dvoukilometrovou prochazku po ostrove. A aby se nereklo, privolali nam jednoho jestera ke kuchyni u vychodu. Mohutne, velke a ne prilis krasne zviratko pochodovalo asi 10 metru a pak se natahlo na zem jak kamen ;D no.... pojdme radeji zpet na lod a pokracujme nekam zakotvit a dat si vecu. Vecer nikdo nehyri unavou a tak si povidame a poslouchame hudbu a pozorujeme hvezdy dlouho do vecera. Noc travim na matraci na pridi a kocham se hvezdami. Rano se probouzim uz v 6:00 a tim padem me rovnou zahlcuje puvabny pohled na vychod slunicka! Davam si kavu a rozjimam nad krasou oceanu. Zacina se posledni den plavby. Po ranu hned snorchlovani na pink beach (pink - neocekavejte nic ruzoveho :D, pouze krasna pisecna plaz), kde jsme opet meli moznost spatrit barvy a tvary vsech moznych ryb a koralu. Mene zajimave uz bylo zjisteni, ze kousek od nas plave zralok... Takze radeji rychle na palubu a pryc na posledni ostrov Rinca - opet ostrov s Komodskymi jestery. Hned po vstoupeni do praku vidime neco kolem sedmi jesteru se valet u jednoho straznickeho pristresku, ale tim prohlidka jesteru opet konci a ceka nas jen pochod 6 km presne v prave poledne ;D! Alespon jsme se po ceste dozvedeli neco o tech priserkach (treba to, ze muzka populace jesterek ma dva penisi; ze se jesteri navzajem jedi, a ze se mohou pohybovat rychlosti az 90 km/h), koukli se na divoke bizony a videli pekne oskliveho obriho cerneho pavouka. Neuveritelne prosoleni zastavujeme jeste na jedno snorchlovani a pote primo do pristavu ostrova Flores! Bleee, to jsme ale slani! Utikame z lodi rovnou do nejblizsiho homestaye a prosime, zda se muzeme za nejakou tu kacku osprchovat. Povoluji nam to a my ze sebe opet po ekolika dnech delame lidi. Muze se jit tedy jist! Hura! Steak, ktery jsem si objednala je opravdu delikatni!! A prekvapive mi ho prinesli i krvavy. Me chutove bunky zazivaji po mesici orgasmus! Vsichni (i se skupinkou nemcu) se odebirame vratit batohy zpet na lod, nebot zde travime jeste jednu noc v zajmu setreni nasich uspor a vyrazime na mensi pary do Paradise Baru. Po ceste si vychutnavame posledni kousek domaci slivovicky, ktery nam holky z cech prenechaly jeste v Dedy's homestay, a jdeme si uzit zakonceni vyletu. Z lehounka si davame par pivek a odebirae se zpet na lod, nebot to nejhorsi nas teprve ceka --- 34 hodinova cesta zpet na Bali, ktera zacina jiz o 7 rano :( mame se zrejme na co tesit!!!