Den 34-37. - Tough tracking to Rinjani (3 726 m) -> done!!

V zivote navstivite mnoho mist, nektera z nich vas nadchnou vice, nektera mene. Nekam si jedete odpocinout, nekam zasportovat... Nas vyslap na Rinjani je mistem, ktere nelze slovy temer popsat!! Behem 4 dnu a 3 noci jsme se drali pralesem, slapali po neuveritelne strmych kamenech, mrzli ve stanu, jedli co, nosici pripravili, koupali se v jezere ve 2 000 m, valeli se v horkych pramenech, splhali po skalach, brodili se v drti kamenu, schazeli neslezitelne prudke kopce a sahli si zcela na dno svych sil! Odmenou za to nam byl pohled na krasy prirody, ktere jsme v zivote nevideli, zapad slunce ze zakladniho tabora a vychod slunce na vrcholu sopky... To je neco, co se vam vryje do pameti a uz vas nikdy neopusti. Abych vam lepe mohla priblizit, jak neuveritelny nas pochod byl, provedu vas dnem za dnem; od odjezdu z Kuty (Lombik) az po navrat do zpet do ni. Pise se tedy 28.7.2013 a skupinka deseti mladych cechu (osm slecen, dva chlapi) se vydava z Kuty smerem do Senaru (horska vesnicka v 500 m.n.m). Do Senaru dorazime nekdy kolem poledne, ubytovavame se a vyrazime se najist. Po obede, na ktery jsme cekali hodinu a pul, jsme se rozhodli jit navstivit mistni vodopady. A nebylo ceho litovat!! Z placeni vstupneho jsme se sice nevymluvili, ale guida, i pres doporucovani mistnich, jsme se rozhodli uz neplatit a vyrazit za vodopady na vlastni pest. Koneckoncu, kolem se vzdy najde nejaka ta skupinka z guidem, ktera se da pronasledovat. Z naseho pronasledovani se stalo nakonec i pratelske popovidani s jenou rodinkou, ktera rekla jejich guidovi, ze jdeme proste s nimi. Mistnak sice chvili remcal, ale pak to zkousl a slo se. Uz prvni koupacka pod vodopady byla uzasna, nicmene ta druha!! Slo se tam pralesem, prochazelo se rekou, a nakonec se pred nami rozprostrelo misto, nad kterym jsme jen zustali s otevrenou pusou stat. Prales, uprostred vodopady a kolem nic jineho nez dusot padajici vody. Prolezli jsme rekou az pod vodopady. Voda byla neuveritelne studena, osvezujici a pruzracene cista! Paradise! (coz byl ovsem i zbytek celeho vyslapu dalsi dny) Mokri a plni nadseni jsme si jeste zpestrili cestu na homestay - v moste, tak cca 20 m nad rokli, byl prutok ricky. Tok silny na to, aby vas slusne provezl celym mostem az na jeho druhou stranu... hacek byl v tom, ze kdyz na konci nestihnete vystoupit, skoncite buhvi kde ve skale, kam ricka pokracovala. Inu, dvakrat jsme se svezli, po ceste dom dali vecu (kterou jsme si objednali hned na obede, takze jsme necekali :D) a kdyz jsme dorazili na homestay, uz nas tam cekal nas guide, ktery s nami sel cele Rinjani. Rekl nam neco malo k ceste mistni anglictinou, rozdal baterky s sebou a urcil odchod na rano v 7:30. Zmrzli z vodopadu a unaveni po ceste jsme sli radeji do pelechu, abychom se pripravili na cestu (to jsme se jeste stale mysleli, ze to bude tezsi prochazka). Nastalo tedy rano, s usmevy jsme se vsichni nasnidali (bannana pancake, at se nam pekne dupe nahoru :D) a vyrazili jsme! Nezacali jsme zrovna zlehka, hned stoupak jako pra*e (coz se na konci naseho vyslapu stejne ukazalo jako nejlehci cast celeho useku tri denniho useku :D). Na zadech krosna s teplym oblecenim, a vodou a slapalo se. Asi po dvou hodinach a pul jsme se dostali na misto, kde nam portri (chlapci, nosici 20 kg kose na bambusove tyci s jidlem, stany, a spacaky) rozdelali ohen a prichystali obed. Po usazeni se na karimatky jsme s hruzou zjistili, ze jsme se vyskrabali zatim jen do 2,3 km - dalsich 6,7 pred nami a nic nenapovidalo, ze by se cesta mela zlepsovat. Ba naopak, jakmile jsme opustili misto odpocinku, cesta se snad jeste vice naklonila. Krok sun krok, kracime stale vzhuru. Celi spoceni a unaveni se dostavame pomalu nad mraky do opiciho raje. Delame si dalsi prestavku se susenkami, nadech vydech a koukame na jeste vetsi sklon (v domneni, ze hur uz nebude... pockejte na dalsi dny! :D) ted uz je to spis jen sun, co sun, tapeme pomalu nahoru. Po celych 6 hodinach  a pul se dostavame konecne do 2 600 metru na prvni rim. Fuj, to byla ale cesta! Rozvalujeme se na kameny kolem a cekame, kam nam borci nosici rozlozi stany. Nachazi nam krasne mistecko s vyhledem na Balijskou sopku, Gili Islands a presne smerem na vecerni zapadajici slunicko. Jelikoz jsme si opravdu makli a dostali se na vrch drive, nez se predpikladalo, meli jsme do vecere prostor kochat se vyhledem a odpocivat na zatim teplych kamenech. Slunicko se prehouplo rychleji, nez jsme mysleli. Zacalo pomalu zapadat za mraky (nadherne!!, nekolika minutove se zari dlouhotrvajici jeste po uplnem zapadnuti slunka)), my zacali pocitovat chlad a nez jsme dojedli, uz jsme vsichni drkotali zuby a tahali na sebe veskere obleceni, co jsme meli, hihi. Jeste cajicek, susenka, vycistit na punkace zuby a jde se "spat". Proc spat v zavorkach... do spacaku jsme se nasoukali nekdy kolem 19 vecerni (tma a chlad nas zahnali). Kdyz jsem konecne teochu zabrala, zacalo se mi chtit na zachod. Dobra, vylezu tedy do te zimy, alespon pak budu mit klidny spanek. Po navratu do stanu jsem se az do zazvoveni budiku v 6:30 rano neustale pretacela ze strany na stranu a snazila se najit pozici, v ktere usnout - nezdarne! .... Inu, nasadit usmev, nohy prekvapive neboli, zacina novy den! Dnes nas cekal sestup dolu k jezeru (nelehky ukol - chtelo by to spise slanovat!), pote koupacka v jezeru, ktere bylo neskutecne ledove a nasledne zahrati se v teplych pramenech s vyhledem na padajici vodopad a zelene udoli. Tato "pohoda" se velmi rychle zmenila po obede, kdy nas cekal vystup zpet do 2 650 metru na druhy rim. Prvni pul hodinka byla celkem do mirneho kopce, ale dalsi dve hodiny by mohli zavidet kdejaci horolezci. Lezli jsme po ctyrech, krosny na zadech a pod nami dobrych par metru (nekdy i par set metru) nic... jeste, ze bylo zamraceno a my tak nemeli tu moznost dohlednout, kam az bychom mohli spadnout, kdyby nedejboze nekdo spatne slapl. Opet fuj!! Sun, sun, dostavame se znovu opet vycerpani do druheho tabora, ktery se momentalne nachazel uz primo na upati sopky Rinjani. Slunko palilo neuveritelne, vsechny mraky v udoli a zadny nevypadal, ze by se mel pohnout o kousek vyse... take ze nehl ;D... vytrpeli jsme si tedy vyhen nekolika stupnu a prisel opet nadherny zapad slunce. Opet chlad, vecere a spanek. Spanek uz o neco lepsi, ale budik rinci uz v 2:30 rano!! Ano, vyslap se zacina ve 3:00 (baterka do ruky :D), abychom se do 6:15 byli schopni vysplhat az na vrchol a videt tak vychod slunicka z nejvyssiho bodu vsude v okoli!! "Tady koncim! Ja uz nemuzu! To je hrozny! Ja uz nechci! Proc? A za to jsem platila!! A ja k*ava to jdu dobrovolne! Ani nahodou, dal uz ani krok! Kouknu se na vychod odsud! Auauaua, uz ne! Ja se tu pozvracim! Ja tu omdlim! Ja tu umru!" tak takhe vypadala ma cesta na vrchol! Kdyz si na to vzpomenu ted kdyz pisu, musim se usmivat. Bylo to opravdu narocne a myslim, ze kazdy z nas si sahl ke dnu svych sil. Behem 3 hodin, jsme prekonali 1 100 m prevyseni, brodili se drti pisku, drti kamenu, co dva kroky, to jeden zpet, nekdy dokonce krok tam a dva zpet, ale nakonec jsme to vsichni zvladli, nekteri v 5:40, nekteri v 6:00 a nekteri dosli v 6:15 presne s vychodem slunicka! Byli jsme tam! Neuveritelne vycerpani, promrzli na kost, s omrzlinami, popraskanymi rty! Rvali jsme do sebe susenky, ktere nam nastesti jeden nocis vzal z tabora. Fotili jsme se, usmivali jsme se stestim a pozorovali neuveritelne, nepopsatelne, krasny vychod slunce!! Nase tvare citili teplo dopadajicich paprsku, ktere pomalu prohrivali i zbytek nasich tel. Jury si otevrel Bintang (pivo, 0,7l), ktery si tahl s sebou jiz ze Senaru a mohl si ho ted radostne na vrcholu otevrit... tyto skvostne chvile jsme si ulozili hluboko do nasich pameti a zacali "slezat" - lepe receno sklouzavat se - dolu ze sopky. Cestou jsme udivene zirali, kudy jsme se behem noci s baterkou v ruce drali. Tapali jsme neuveritelne uzkou cestou, pri ktere kazde spatne slapnuti znamenalo sesun, pad a .... Fotili jsme tedy, sbihali drt dolu, sem tam jsme to vzali po prdeli, jakpak by ne! A nakonec jsme vsichni padli kolem 9 ranni zpet u stanu na druhem rimu se slovy, ze cestu zpet dolu 5 hodin po klouzave hline uz nikdo nemuzeme dat! Puchyre, mozoly, ted uz bolave nohy, kolena, opet zacalo mirne proklinani hory, ktere ale rychle vymenilo rozplyvani se nad kralavskou snidani v podobe toastu s vajickem, banananove palacinky a smazenych bananu. Dostali jsme chvili oraz a muselo se vyrazit! Vsechno spinave, smradlave a propocene jsme nahazeli do batohu. Utahli boty (ktere zmenili po ceste barvu i tvar) a slose klouzat dolu. "4:2, vedu Baru!" ozyva se za mnou Terka zvedajii se ze zeme :D!! Padaji dalsi nadavky, s rozebehem dalsi pad primo do na zadek a konecne pauza s poslednim obedem. Sbirame posledni veskere sily, ktere nam zbyvaji a za nedlouho uz dochazime do vesnicky na druhe strane sopky, nez jsme vysli. Omyvame se v mistnim potoce, nasedame do minibusu a loucime se s zivotnimi zazitky! ......... Cesta domu byl jednou velkou polnackou, dira vedle diry, a aby adrenalinu nebylo pro tento den malo, primo v zatacce pred nami se rozbily dve mlade holciny na motorce, ridic nastesti rychle zareagoval a projel kus malym prikopem u cesty, ale od jejich hlav to byly milimetry! Opet:"Fuj!" Dale uz jen dlouhy presun ze Sengigi (pristavni a resortove mesto) zpet do Kuty( prijezd ve 21:00), vymysleni prespani vsech deseti lidi v Dedy's. Louceni se v Nana's, kde jsme se prejdli jak cunata (nejenom, ze nam na nas posledni vecer nandali mega porce, ale my si jeste navic dali kazdy tri donauty a vylili na ne 1,5 plechovky salka!!!). Za trest Jurymu pes snedl zabku :D a jeli jsme ze sebe udelat lidi, nebot rano opet vyrazime na cesty! Tentokrat na ostrovy kolem Lomboku (Komodo, Flores, Sumbawa...). Doufam, ze se rano vubec vzbudime a budeme chodit! ;D :D wow, wow, wow!! Dost toho po mesici klidu a surfovani ve vlnach. Jdeme vse vstrebavat a hlavne - konecne spat!!!!!