Den 53 - 54. - On the way home

Haha! Takze... Zacala bych radeji mym, nez Juryho vstavanim. Vstala jsem uz nekdy kolem 5:30, cekala az se rozedni a pote jsem hned vyrazila na trh pro vajicka, banany, mleko a obetinku (kytickovy oltarek). S nakupem se odebiram na plaz, a protoze prsi, odkladam ceremony (modleni se a dekovani bohum) o chvilku pozdeji a davam si posledni young coconut v Canggu Cafe na plazi. Loucim se s mistni obsluhou, dostavam pozehnani a jdu na ceremony. Dekuji za cely pobyt, za to, jak jsme se krasne meli, ze se nam nic nestalo, ze jsme meli moznost poznat tolik uzasnych lidi a mist.... uzivam posledni chvile na plazi a jedu deckam na RH udelat snidani, kdyz uz mam ty ingredience na palacinky ;)... Mnamka, nastesti se povedly a i Jurymu chutnaly. Bylo to mozna tim, ze je dostal primo do postele a jeste nepocitil kocovinu, ktera se dostavila hned po vstanuti z postele :D :D uz se nesmeji, dobra.... Balime, uz je tu taxi, loucime se, piseme vzkaz na zed a .... temer slzy v ocich.... odebirame se smerem na letiste a jelikoz mame jeste cas a hlad, prosime pana taxikare, at nam zastavi na nejakem levnem Warungu u lokalu a my muzeme utratit poslednich 33 000 Rupii (66 korun). Najedli jsme se za to jako pani a uz stojime na Check inu :((( letenky stale platne bohuzel a za nedlouho uz sedime v letadle do prvni destinace - Taipei. Doba letu 5 hodin, konzumace vina a piv v letovem planu. Co taky jineho delat v letadle nez pit, jist a spat! :) Posadka si nas velmi rychle oblibila a mame zasoby v brisku i na cekaci dobu v Taipei (nastesti jen 3 hodinky). Davame si papu v Illy Cafe, kapeme lecive kapicky Jurymu do ucha, aby ho zanet prilis nebolel a uz nasedame do letadla smerem do Frankfurtu. Sedime u nouzoveho vychodu a mlada letuska Jurymu neustale neco zakazuje ;D od pokladani si veci vedle dveri az po pokladani si na ne nohy, nebo plysovou opici (kterou vsichni znate uz od odjezdu). Zbytek letu jsme proklepali zimou, prokaslali, prospali jen zridka, ale nastesti v "poradku" pristali ve Frankfurtu.... Free duty shop... Co koupime? Maleho jagera na uvitanou a pred letem na posilnenou... Jojo... Jenze koukej!! Tenhle box i s uzaverem Jelena ma dva pulitry a.... to se vyplati!!!! Mate dva kelimky? Ok, takze jeste jeden sprite a....  DOBRE RANKO, FRANKFURTE!! ;D jede se domu ( :( ale i :) a i :,( a pak zase ;) a nakonec se dostavame na :/ a koncime prestak :D). Let do Prahy je uz kratky a zvladame ho s naprostou lehkosti. Uz jen vyzvednout kufry a hura za rodinami. JSME ZPET!!!!

Den 51 - 52. - Vylet do Ubudu a Jury poprve v BIMC

Dalo se tusit, ze po predchozi noci nebude vstavani nic prijemneho. Za poslednich dnu bylo kocovinek uz dost, nicmene dnesek nebyl vyjimkou. Tudiz odjezd do Ubudu (mesto umeni a ryzovych policek) se pres spanek, baleni veci a obed posunul na 13:30 misto 9:00 :D :D Cesta byla celkem rychla a kolem 15 hodiny jsme se uz toulali po Ubudu a hledali pokojik na prespani. Nakonec jsme nasli moc sympaticky homestay primo v centru. Slo se do nej nesmirne uzkou a vlhkou ulickou, ale na jejim konci se rozprostrela oaza klidu.... Zadne prekvapeni tedy, ze jsme usli pri odpolednim odpocinku a v sedm veer se presunuli do nejblizsiho Warungu na vecu :D dorazili i nasi pratele, ktere jsme potkali na lodi. Posedeli dohromady zhruba do 22, vymenili zazitky, dali si navzajem tipy a odtapkali jsme do pelisku. Prohlidku Ubudu nechame na rano!! Prosim o poklonu, nebot v 6:3" opoustime homestay a vydavame se do Monkey Forestu vzdaleneho jen cca 20 min. Prelezame zavoru, mijime varovani o nevstupovani do 8 hodiny ranni (od 8 jsem mela jogu, tudiz to opravdu po osme neslo) a prochazime se po lese. Kolem nas vseude same opicky. Sundavame tedy radeji bryle z hlavy a se sklopenyma ocima obchazime cely forest behem necele pul hodinky. Vracime se do kopce (to vam panecku dali zabrat) na homestay a ja jdu cvicit jogu. Wow! Uzasny lektor a skvela hodina. Az jsem se poradne zapotila, protahla a stihla si namoct jiz namozene nohy z behani! Ale parada! Dostavame pak s Jurym nejlepsi palacinku ke snidani, kterou jsme tu kdy v Indonesii meli (tedy az po mnou delane palacinky ;D) a opoustime oazu klidu uz i se sbalenymi vecmi. Jedeme se kouknout na ryzova policka a pote uz rovnou zpet pres Donkin Donuts (na Cechacky mame dva nove hrnicky i s podsalky ;D) do Canggu-Riviera House ;) Vecer byl domluveny Skygarden a zranice, ale jelikoz to casove vse nejak nezapadalo a s Jurym jsme museli kvuli zanetu ucha do nemocnice, nakonec se papat neslo. Misto toho jsme stravili dve hodiny v nemocnici, pak se neskutecne prejedli v mistnim Warungu, rozloucili se s nekterymi z nasih pratel a ja si to unaena jak mala fenecka namirila primo do hajan. Jury ovsem musel zapit bolest a proto se teste na posledni post z cesty domu! :D :D bude opet kocovinka??

Den 43. - 38 hodin, 5 busu, 3 trajekty, 1 skutr

Nejdelsich 38 hodin na cestach v zivote!! Zacit v 7:00, 5.8. na Floresu a vystoupit vecer 6.8. na Bali... muzeme napsat kamasutru, jake pozice zaujimat v dopravnich prostredcich! Nebudu zcela jiste prehanet, kdyz reknu, ze nam po ceste malem preskocilo. Jak jiz jsem tedy rekla, vse zacalo rano v 7 na Floresu (ostrov v Indonesii). S lehci kocovinkou jsme si to stradovali na trajekt, ktery nas mel dopravit na Sumbawu. Kdyz konecne po dvou hodinach volneho sezeni na trajektu v lepsi tride (kam jsme se museli vetrit, neb na normalni palube to bylo vic nez nechutne), vyzvedli kotvy a odpluli jsme z pristavu, byli jsme stestim bez sebe! Plavba mela trvat cca 6 hodin a tudiz nas pochopitelne prepadl hlad uz na palube. Vyber jidla - instantni nudle s vejcem - tot vse. Co se da delat, susenk uz nepomahaji, tak jsi dvoje objedname. Jak je pan pripravoval radeji vynecham, nechci se znova rozcilovat :D (priprava 30 min.). Snedli jsme takovy blaf tedy a snazili se zabavit po zbytek plavby. Bylo to narocne, ale uz ohlasovali vystup na Sumbawe. Rychle chytnout bagl a rychle k vychodu, nebo nebude misto v buse a mi tu zustaneme. Sprintujeme tedy z lodi a dobre delame. Autobus se plni behem 3 min. a my vyrazime do dvou hodin vzdaleneho mesta prestoupit na vetsi autobus. Kdyz jsme se konecne premistili na vetsi autobus, pohadali se s mistnimi, ze tento autobus je nas (nebyl a byl... :D, jak se to veme) vyrazili jsme na silenou nocni cestu pres Sumbawu! Klimatizace naplne proudy a drkotani zubu vas nenechali klidne spocinout na autobusove sedacce. Aaa... Stavime! Ze by uz na trajektu. Koukam z okenka a zjistuji, ze stavime v 23:00 na veceri. Dobra, preci jen, jist se musi. Najedli jsme se tedy a pokracovali v nasi jizde. Kolem 2 ranni uz 6.8. jsme se nalodili ted uz na 3 trajekt a prospali vice mene (spis mene) cestu na Lombok. Tam jsme dorazili rano nekdy kolem 6 ranni. Presun autobusem do Mataramu a zastavujeme na mistnim parkovisti nekdy kolem 9:30. Mame snidani - ble fuj, Nasi Campur - normalne dobry se zeleninkou a kuratkem, ale v jejich podani (ryze, sambal, kosti od kurete, trocha lusku). Najednou za nami pribehne neznamy (po sundani helmy zjistujeme, ze znamy) lokal a tvrdi nam, ze timhle busem dal nejedeme. Ze nas ma na starost, a ze nas minibus veme pred obchodak, kde pockame na jiny minibus, ktery nas veme na trajekt... Nakonec nenamitame, bereme ruksaky a stradujeme si to na minibus. Opravdu nas vyhodil pred obchodakem, kde travime chvilku na wifi. Dale nastup na jiz 4 autobus a jedeme do pristavu. Casove se ted pohybujeme kolem 12. Nasedame na trajekt a celi rozlamani uz ani nemame silu odrikavat otrvne prodavace vseho mozneho a jen mlcime. Jsme unaveni, opatlani... Kdz dojizdime na Bali, modlime se, aby tam na nas cekal dalsi spoj, minibus, do Kuty. A opravdu, nevim, jak to delaji. Behem cesty se na nas vystridalo mraky ridicu. Nikdo nechtel penize, listek, vse uz bylo predem dohodnuto. Tedy i zde uz cekal ridic a vzal nas do Kuty. Vyhodil nas uprostred mesta a odjel. Co ted ale? Jak se dostaneme do Changgu? ... Dostavam genialni napad pujcit si na jeden den skutr, neb pristi den stejne jdeme na party a na jidlo do Kuty. Pujcujeme si ho tedy a frcime "domu"! Dalsi vypravi ani zrejme uz ani nestoji za rec, protoze vsem musi byt jasne pokracovani - sprcha a spanek!!!!

Den 44 - 50. - Party life is hard!!

Jak uz tomu byva, navrat se musi oslavit a proc tedy nezajit do Kuty do Skygardnu na all you can eat s pivkem od 17-18 zadarmo a s drinky od 21-22 zadarmo :D stoupli jsme si vsichni (ja, Jury a konecne uz i kamaradi z Prahy) do rady a cekali na prvni pivko, jelikoz byla zizen, otocili jsme to rovnou opet do rady a s druhym sli ke stolku. Pak pro naloz dobreho masa a zeleniny a burgru a slo se hodovat! Na strese s vyhledem na poletujici papirove draky nad strechami Balijskych domovu si po vyprseni limitu piv objednavame Beer tower, jednu, druhou, treti, ctvrtou a nastava 21 hodina, davame si radeji uz jen jeden drincik a jde se tancovat do vedlejsiho klubiku. Cestou se fotime s hadem... Sranda, sranda, jsou 3 v noci a my probirame, ze jizda na skutru uz asi nebude vhodna. Bereme tedy taxika dom a jde se hajat. Rano kocovinka a zbytek dne stridal jen spanek a jidlo. Vecer grilovacka na RH - whisky, pivka, cola, salatek, luxusni nalozene spizy v kokosove omacce!! (Behem vecera se Jurymu ztraci lahev vodky, kterou nikdo nenaleza a tudiz jsme presvedceni, ze slo o bozi zasah.. dale radeji nerozvadet) A rano? ... Uz bez kocovinky a jdeme na surf - pro me moc spatny napad, pro Juryho pojezd dvou mesicu. Rozhodla jsem se jit na jiny spot nez kluci - chyba!! Po zhruba 20 minutach prisly vlny, ktere me semlely tak, ze jsem se zacala topit a sup, dalsi vlna a dalsi. Kuckam a fakt uz chci ven. Chlapek pobliz mi ukazuje kudy, abych nezrefila reef a radeji me doprovazi az na plaz. Dekuju mu, vydejchavam a zarikavam se, ze do takovych vln uz nikdy. Do konce pobytu jdu jezdit penu!!! ... A Jury, po hoce a pul se potkavame na plazi, usmev na tvari mi vykouzli jeho nadseni z ranni session! Uzil si to nesmirne a dal si hezke pojezdy. Jeste mu fotografka stihla udelat fajn foto a pro zbytek dne jsme uz jeli v klidnem tepmu. Spousty jidla tedy a peknych prasaren - burgry v mekaci, hranolky, zmrzlina, shake, mleko, kokos, nasi goreng (rizoto smazene), knedliky s vajickem a houbovou omackou.. Zajeli jsme na plaz pomodlit se s obetinkami (zde bezna rutina pro podekovani bohum a proseni za lepsi zitrky :))... A pak uz jsme jen s plnymi brichy odpadli jak unavena decka! Jeste ani rano jsme nemeli moc energie, ale presto jsme se odhodlali zajet na plaz a jit behat, Jury surfovat. Nicmene na plazi totalni roj cmoudu. Zapomneli jsme, ze je nedele a navic mistni svatek. Vlny na nic, ja behat mezi cmoudy ani nemohla... Tak jsme to zapichli v mistni Cafe Canggu a dali si snidani! :D ;D aktivni zacatek dne nas unavil a poslal na chvili zpet do postele si odpocinout :D pote Jury vyrazil preci jen na surf. Ja prebirala fotky (a ze jich je opravdu hromada :() a pomalu se pripravovala na vecerni presun do Jimbaranu na House nasich kamaradu. Grilovacka a pak planovana nedelni party v Single finu. Uz pomalu mozna kazdy zacina chapat, ze v takovem zaprahu jsem nestihala pisalkovat blog. Vecer luxusni, shrnme to takto. Rano uz horsi..... Jelikoz Jury zustaval na baraku v Canggu, byli jsme domluveni, ze rano na 9 budu zpet a pojedeme na spolecne nakupy do Kuty. Jenze... verejne se mu opet omlouvam!! .... jsem to musela mirne posunout. Pres rybi trh, ktery je cestou z Jimbaranu, abychom meli vecer krevetky a lososa na grilovacku, jsem dojela do Kuty az ve 12. Plan nam to ale nastesti nezhroutilo a sli jsme na nakupiky! :) Vyjednavali jsme, smlouvali jsme, nastvali jsme par cmoudiku, par cmoudu nastvalo nas, ale poridili jsme temer vse, co jsme chteli! Spokojeni jsme se vydali zpet na barak. Sjela jsem rychle jeste na trh pro ingredience na krevetky a slo se kuchtit! Paaaani!! To vam byla dobrota!! Masicko na grilu ve specialnich marinadach, krevetky v kokosovem nalevu, tunak s tymianem, salatek, strudl! Spousty prijemnych lidi a chladnejsi podvecer udelali z grilovani fantasticke posezeni. Teckou byla domaci slivovicka a Jager na slehnuti a mohlo se jit opet do hajan... Dny se krati :((((((

Dalsi rano bylo ve znameni behani, surfingu a odpocinku. Probehlo strihani nasich vlasku a na vecer jsme se byli odregovat v Deusu (mistni luxusnejsi restaurace) na mintovem chlazenem drinku s limetkou a kouknout se, jak jsou zde nase kamaradky tetovany. Vzdy v utery tu totiz maji akci tetovani prvnich deseti lidi zdarma. Jde pouze o maly znak, ci obrazek utvoritelny do 20 min., ale proc ne. Holciny chteli jen male vecicky, a tak je maji :) A jak se cele utery tvarilo jako temer nic nedelajici den, zbytel se zmenil v nocni peklo. Nevim koho napadlo koupit vinko, dzusy a vodku, ale napad to byl naramny. Inu, skoncilo se v Kute na Mekaci nekdy ve 4 rano se sedmi menu ve ctyrech lidech.

To, ze nas dalsi den (vlastne rano uz) cekal vylet do Ubudu, radeji nezminovat.

Den 38.-42. - Boat trip!

Crrrrrr! Crrr! Crrrrrrr! Budik rinci a odstartovava nam zacatek noveho dobrodruzstvi. Mensi minivan nas vyzvedava po snidani presne v 9:30 (vyjimecne mame indotime my a nestihame... ja balim, Jury je jeste na netu... a zdola balkonku terasky Dedy's homestay slysim:"Komodo trip - hurry, hurry!!"). Shuttle nastesti pockal a my vyrazime vstric ctyrdenni plavbe lodi po okolnich ostrovech! Oba bosi a s krosnou na zadech vystupujeme v Mataramu (hl. mesto Lomboku), kde nas ma cekat uz dalsi autobus a prevezt nas do pristavu. Poprve spatrujeme palubni listky, ktere nam podava nejaky podivyn se slovy, ze listek zpet jeste resi; jak jinak nez na punkace. A autobus? Ten je nekde v zacpe! :D Dava nam alespon sanci hekticky pobihat bez bot po Mataramu jako turisticka atrakce, za snahou koupit alespon zabky! Dari se (az na to, ze velikosti nesedi a jsou uplne na pytel :D) - neni casu nazbyt, letime zpet k autobusu. Autobus nicmene stale nikde...po hodine a pul (kdy jsme stihli jidlo, zmrzlinu)... prijizdi cosi, co pripomina autobus. Wow! Tak to zase jenou bude vylet! :D upoceni s nevyhovujicimi zabkami nastupujeme, dostavme po ceste obed v krabicce, a uz konecne vidime nasi lod. Je ponekud mensi, nez jsme si predstavovali, ale s usmevy se nalodujeme a hned se davame do reci se ctyrclenou nemeckou skupinkou skvelych mladych lidi! (treba ten vylet nakonec tak spatny nebude) Dvacetjedna turistu a posadka opusti pristav. Je pozdni odpoledne, slunicko pomalu zapada, vlny splouchaji a pred nami je prvni 7 hodinova jizda. S nastavajicim vecerem dostavame prvni veceri na palube (kralovska hostina plna zeleniny, ryby, ryze a ananasu). Houpani lodi zatim nikomu nevadi, zabava v plnem proudu... Lod kotvi a nas cela prvni noc! Bude kratka, nebod lod startuje mezigalakticky hlasity motor pod velenim kapitana Joja (ktery si nas s Jurym adoptoval na plavbu jako vlastni decka) uz ve 3 hodiny rano, abychom dorazili k ostruvku Mojo jiz za svitani a mohli se jit podivat na mistni vodopad. Prekvapive tedy motor probouzi vsechny uz dokonce ve 2:30 a zbytek vecera nam dava ochutnat, jak vypada spanek za plne plavby. Nahoru, dolu, dostrany, zpet nahoru a s celou matraci se uz opet klouzu dolu. Prvni hodiny to povazuji za znacne zabavne, dale uz otravne a nabihaji mi myslenky typu - opravdu uz jedeme zase nekam, kde se vubec nevyspime? ... Myslenky a naladu meni ranni usvit, za ktereho prijizdime k ostruvku a na jiz zakotvene palube je nam servirovana snidane. (Jeee, tady je ale krasne!!!) Po snidani namdat plavky, a hup do oceanu (ktery je necekae krasne teply), doplavat na ostrov a jde se na vodopad. Po zhyckanosti z vodopadu v Senaru, se nad mistnim vodopadlem spise pousmivame, ale co, nove objevene misto odskrtnuto a prozkoumano. Vracime se na lod a odebirame se na dalsi ostrov se slanym jezerem, ktere ma pry lecive ucinky. Nezapominame se v nem tedy radne vycachtat a zpet do more si zasnorchlovat! Juuuuuu! Tolik rybicek, koralu, modrych hvezdic a velkych ryb. Nadhera, ktera nas opet utvrzuje o spravnem vyberu vyletu. Do te doby, nez se lod rozjede a na dalsi 17 hodin, ze kterych se nakonec vyklubalo 22 hodin, se motor nezastavi. Pro nekoho jako ja, kterou jako malou houpali v kocarku tak, ze div nevypadla, celkem poklidna noc (i kdyz musim uznat, litali jsme ze strany na stranu jako hadrovi panacci!! :/). Pro jine noc plna utrpeni... hodiny ohnuti pres zabradli lodi, meneni barvy obliceje od bile po zelenou a zase zpet! Spani na dolni palube. Strikajii voda vsude kolem... Seasickness jak vysita! :(( Chudaku mi bylo lito, ale nic se pro ne nedalo delat. Dala jsem jim cistou vodu a sla to silenstvi zaspat. Az na opetne litani ze strany na stranu jsem se docela dobre vyspala, a kdyz jsem rano prisla na dolni palubu, vsichni uz vypadalo mnohem lepe, i pres to, ze lod byla stale v pohybu. Nasnidali jsme se a konecne po nekoncicich 22 hodinach jsme zastavili u pobrezi neznameho ostruvku a sli na "vyslap" (v teto podobe o dost mensi nez na Rinjani, ale...). Vystup probehl celkem bez problemu. Az na to, ze jsem byla zadychana uplne stejne jako pri stoupani na sopku a nohy take bolely :D... Co ale bylo mnohem horsi byl sestup. Uz nahore se mi zacala tocit hlava a bylo mi na omdleni (zrejme ze slunicka, bylo prave poledne, a nedostatku piti). Co ted ale?! Cesta dolu byla prudka, me se pri kazdem kroku delalo neskutecne spatne a musela si sedat. Bylo mi neskutecne spatne! :(( Nastesi v tu samou chvili sel dolu i jeden chlapec z nasich nemeckych pratel, a kdyz pry videl moji bilou tvar a slzy v ocich, nemohl i pres moje slova, ze se v pohode doplazim dolu jit napred. Nejakym zpusobem jsme tedy po dlouhem case dolezli dolu, kde uz cekal Jury s vodou a ja se mohla zchladit v mori. Fujky! To byl zase jednou zazitek... Doplavali jsme na lod a pokracovali jsme na dalsi ostrov, Komodo - ostrov jesteru (i pres hadku na lodi, ze na Komodo je prilis pozde, a ze potapeni za Mantamy by bylo krasnejsi). Dle nasich predpovedi, na kestery bylo prilis pozde, tudiz jsme si jen udelali dvoukilometrovou prochazku po ostrove. A aby se nereklo, privolali nam jednoho jestera ke kuchyni u vychodu. Mohutne, velke a ne prilis krasne zviratko pochodovalo asi 10 metru a pak se natahlo na zem jak kamen ;D no.... pojdme radeji zpet na lod a pokracujme nekam zakotvit a dat si vecu. Vecer nikdo nehyri unavou a tak si povidame a poslouchame hudbu a pozorujeme hvezdy dlouho do vecera. Noc travim na matraci na pridi a kocham se hvezdami. Rano se probouzim uz v 6:00 a tim padem me rovnou zahlcuje puvabny pohled na vychod slunicka! Davam si kavu a rozjimam nad krasou oceanu. Zacina se posledni den plavby. Po ranu hned snorchlovani na pink beach (pink - neocekavejte nic ruzoveho :D, pouze krasna pisecna plaz), kde jsme opet meli moznost spatrit barvy a tvary vsech moznych ryb a koralu. Mene zajimave uz bylo zjisteni, ze kousek od nas plave zralok... Takze radeji rychle na palubu a pryc na posledni ostrov Rinca - opet ostrov s Komodskymi jestery. Hned po vstoupeni do praku vidime neco kolem sedmi jesteru se valet u jednoho straznickeho pristresku, ale tim prohlidka jesteru opet konci a ceka nas jen pochod 6 km presne v prave poledne ;D! Alespon jsme se po ceste dozvedeli neco o tech priserkach (treba to, ze muzka populace jesterek ma dva penisi; ze se jesteri navzajem jedi, a ze se mohou pohybovat rychlosti az 90 km/h), koukli se na divoke bizony a videli pekne oskliveho obriho cerneho pavouka. Neuveritelne prosoleni zastavujeme jeste na jedno snorchlovani a pote primo do pristavu ostrova Flores! Bleee, to jsme ale slani! Utikame z lodi rovnou do nejblizsiho homestaye a prosime, zda se muzeme za nejakou tu kacku osprchovat. Povoluji nam to a my ze sebe opet po ekolika dnech delame lidi. Muze se jit tedy jist! Hura! Steak, ktery jsem si objednala je opravdu delikatni!! A prekvapive mi ho prinesli i krvavy. Me chutove bunky zazivaji po mesici orgasmus! Vsichni (i se skupinkou nemcu) se odebirame vratit batohy zpet na lod, nebot zde travime jeste jednu noc v zajmu setreni nasich uspor a vyrazime na mensi pary do Paradise Baru. Po ceste si vychutnavame posledni kousek domaci slivovicky, ktery nam holky z cech prenechaly jeste v Dedy's homestay, a jdeme si uzit zakonceni vyletu. Z lehounka si davame par pivek a odebirae se zpet na lod, nebot to nejhorsi nas teprve ceka --- 34 hodinova cesta zpet na Bali, ktera zacina jiz o 7 rano :( mame se zrejme na co tesit!!!

Den 34-37. - Tough tracking to Rinjani (3 726 m) -> done!!

V zivote navstivite mnoho mist, nektera z nich vas nadchnou vice, nektera mene. Nekam si jedete odpocinout, nekam zasportovat... Nas vyslap na Rinjani je mistem, ktere nelze slovy temer popsat!! Behem 4 dnu a 3 noci jsme se drali pralesem, slapali po neuveritelne strmych kamenech, mrzli ve stanu, jedli co, nosici pripravili, koupali se v jezere ve 2 000 m, valeli se v horkych pramenech, splhali po skalach, brodili se v drti kamenu, schazeli neslezitelne prudke kopce a sahli si zcela na dno svych sil! Odmenou za to nam byl pohled na krasy prirody, ktere jsme v zivote nevideli, zapad slunce ze zakladniho tabora a vychod slunce na vrcholu sopky... To je neco, co se vam vryje do pameti a uz vas nikdy neopusti. Abych vam lepe mohla priblizit, jak neuveritelny nas pochod byl, provedu vas dnem za dnem; od odjezdu z Kuty (Lombik) az po navrat do zpet do ni. Pise se tedy 28.7.2013 a skupinka deseti mladych cechu (osm slecen, dva chlapi) se vydava z Kuty smerem do Senaru (horska vesnicka v 500 m.n.m). Do Senaru dorazime nekdy kolem poledne, ubytovavame se a vyrazime se najist. Po obede, na ktery jsme cekali hodinu a pul, jsme se rozhodli jit navstivit mistni vodopady. A nebylo ceho litovat!! Z placeni vstupneho jsme se sice nevymluvili, ale guida, i pres doporucovani mistnich, jsme se rozhodli uz neplatit a vyrazit za vodopady na vlastni pest. Koneckoncu, kolem se vzdy najde nejaka ta skupinka z guidem, ktera se da pronasledovat. Z naseho pronasledovani se stalo nakonec i pratelske popovidani s jenou rodinkou, ktera rekla jejich guidovi, ze jdeme proste s nimi. Mistnak sice chvili remcal, ale pak to zkousl a slo se. Uz prvni koupacka pod vodopady byla uzasna, nicmene ta druha!! Slo se tam pralesem, prochazelo se rekou, a nakonec se pred nami rozprostrelo misto, nad kterym jsme jen zustali s otevrenou pusou stat. Prales, uprostred vodopady a kolem nic jineho nez dusot padajici vody. Prolezli jsme rekou az pod vodopady. Voda byla neuveritelne studena, osvezujici a pruzracene cista! Paradise! (coz byl ovsem i zbytek celeho vyslapu dalsi dny) Mokri a plni nadseni jsme si jeste zpestrili cestu na homestay - v moste, tak cca 20 m nad rokli, byl prutok ricky. Tok silny na to, aby vas slusne provezl celym mostem az na jeho druhou stranu... hacek byl v tom, ze kdyz na konci nestihnete vystoupit, skoncite buhvi kde ve skale, kam ricka pokracovala. Inu, dvakrat jsme se svezli, po ceste dom dali vecu (kterou jsme si objednali hned na obede, takze jsme necekali :D) a kdyz jsme dorazili na homestay, uz nas tam cekal nas guide, ktery s nami sel cele Rinjani. Rekl nam neco malo k ceste mistni anglictinou, rozdal baterky s sebou a urcil odchod na rano v 7:30. Zmrzli z vodopadu a unaveni po ceste jsme sli radeji do pelechu, abychom se pripravili na cestu (to jsme se jeste stale mysleli, ze to bude tezsi prochazka). Nastalo tedy rano, s usmevy jsme se vsichni nasnidali (bannana pancake, at se nam pekne dupe nahoru :D) a vyrazili jsme! Nezacali jsme zrovna zlehka, hned stoupak jako pra*e (coz se na konci naseho vyslapu stejne ukazalo jako nejlehci cast celeho useku tri denniho useku :D). Na zadech krosna s teplym oblecenim, a vodou a slapalo se. Asi po dvou hodinach a pul jsme se dostali na misto, kde nam portri (chlapci, nosici 20 kg kose na bambusove tyci s jidlem, stany, a spacaky) rozdelali ohen a prichystali obed. Po usazeni se na karimatky jsme s hruzou zjistili, ze jsme se vyskrabali zatim jen do 2,3 km - dalsich 6,7 pred nami a nic nenapovidalo, ze by se cesta mela zlepsovat. Ba naopak, jakmile jsme opustili misto odpocinku, cesta se snad jeste vice naklonila. Krok sun krok, kracime stale vzhuru. Celi spoceni a unaveni se dostavame pomalu nad mraky do opiciho raje. Delame si dalsi prestavku se susenkami, nadech vydech a koukame na jeste vetsi sklon (v domneni, ze hur uz nebude... pockejte na dalsi dny! :D) ted uz je to spis jen sun, co sun, tapeme pomalu nahoru. Po celych 6 hodinach  a pul se dostavame konecne do 2 600 metru na prvni rim. Fuj, to byla ale cesta! Rozvalujeme se na kameny kolem a cekame, kam nam borci nosici rozlozi stany. Nachazi nam krasne mistecko s vyhledem na Balijskou sopku, Gili Islands a presne smerem na vecerni zapadajici slunicko. Jelikoz jsme si opravdu makli a dostali se na vrch drive, nez se predpikladalo, meli jsme do vecere prostor kochat se vyhledem a odpocivat na zatim teplych kamenech. Slunicko se prehouplo rychleji, nez jsme mysleli. Zacalo pomalu zapadat za mraky (nadherne!!, nekolika minutove se zari dlouhotrvajici jeste po uplnem zapadnuti slunka)), my zacali pocitovat chlad a nez jsme dojedli, uz jsme vsichni drkotali zuby a tahali na sebe veskere obleceni, co jsme meli, hihi. Jeste cajicek, susenka, vycistit na punkace zuby a jde se "spat". Proc spat v zavorkach... do spacaku jsme se nasoukali nekdy kolem 19 vecerni (tma a chlad nas zahnali). Kdyz jsem konecne teochu zabrala, zacalo se mi chtit na zachod. Dobra, vylezu tedy do te zimy, alespon pak budu mit klidny spanek. Po navratu do stanu jsem se az do zazvoveni budiku v 6:30 rano neustale pretacela ze strany na stranu a snazila se najit pozici, v ktere usnout - nezdarne! .... Inu, nasadit usmev, nohy prekvapive neboli, zacina novy den! Dnes nas cekal sestup dolu k jezeru (nelehky ukol - chtelo by to spise slanovat!), pote koupacka v jezeru, ktere bylo neskutecne ledove a nasledne zahrati se v teplych pramenech s vyhledem na padajici vodopad a zelene udoli. Tato "pohoda" se velmi rychle zmenila po obede, kdy nas cekal vystup zpet do 2 650 metru na druhy rim. Prvni pul hodinka byla celkem do mirneho kopce, ale dalsi dve hodiny by mohli zavidet kdejaci horolezci. Lezli jsme po ctyrech, krosny na zadech a pod nami dobrych par metru (nekdy i par set metru) nic... jeste, ze bylo zamraceno a my tak nemeli tu moznost dohlednout, kam az bychom mohli spadnout, kdyby nedejboze nekdo spatne slapl. Opet fuj!! Sun, sun, dostavame se znovu opet vycerpani do druheho tabora, ktery se momentalne nachazel uz primo na upati sopky Rinjani. Slunko palilo neuveritelne, vsechny mraky v udoli a zadny nevypadal, ze by se mel pohnout o kousek vyse... take ze nehl ;D... vytrpeli jsme si tedy vyhen nekolika stupnu a prisel opet nadherny zapad slunce. Opet chlad, vecere a spanek. Spanek uz o neco lepsi, ale budik rinci uz v 2:30 rano!! Ano, vyslap se zacina ve 3:00 (baterka do ruky :D), abychom se do 6:15 byli schopni vysplhat az na vrchol a videt tak vychod slunicka z nejvyssiho bodu vsude v okoli!! "Tady koncim! Ja uz nemuzu! To je hrozny! Ja uz nechci! Proc? A za to jsem platila!! A ja k*ava to jdu dobrovolne! Ani nahodou, dal uz ani krok! Kouknu se na vychod odsud! Auauaua, uz ne! Ja se tu pozvracim! Ja tu omdlim! Ja tu umru!" tak takhe vypadala ma cesta na vrchol! Kdyz si na to vzpomenu ted kdyz pisu, musim se usmivat. Bylo to opravdu narocne a myslim, ze kazdy z nas si sahl ke dnu svych sil. Behem 3 hodin, jsme prekonali 1 100 m prevyseni, brodili se drti pisku, drti kamenu, co dva kroky, to jeden zpet, nekdy dokonce krok tam a dva zpet, ale nakonec jsme to vsichni zvladli, nekteri v 5:40, nekteri v 6:00 a nekteri dosli v 6:15 presne s vychodem slunicka! Byli jsme tam! Neuveritelne vycerpani, promrzli na kost, s omrzlinami, popraskanymi rty! Rvali jsme do sebe susenky, ktere nam nastesti jeden nocis vzal z tabora. Fotili jsme se, usmivali jsme se stestim a pozorovali neuveritelne, nepopsatelne, krasny vychod slunce!! Nase tvare citili teplo dopadajicich paprsku, ktere pomalu prohrivali i zbytek nasich tel. Jury si otevrel Bintang (pivo, 0,7l), ktery si tahl s sebou jiz ze Senaru a mohl si ho ted radostne na vrcholu otevrit... tyto skvostne chvile jsme si ulozili hluboko do nasich pameti a zacali "slezat" - lepe receno sklouzavat se - dolu ze sopky. Cestou jsme udivene zirali, kudy jsme se behem noci s baterkou v ruce drali. Tapali jsme neuveritelne uzkou cestou, pri ktere kazde spatne slapnuti znamenalo sesun, pad a .... Fotili jsme tedy, sbihali drt dolu, sem tam jsme to vzali po prdeli, jakpak by ne! A nakonec jsme vsichni padli kolem 9 ranni zpet u stanu na druhem rimu se slovy, ze cestu zpet dolu 5 hodin po klouzave hline uz nikdo nemuzeme dat! Puchyre, mozoly, ted uz bolave nohy, kolena, opet zacalo mirne proklinani hory, ktere ale rychle vymenilo rozplyvani se nad kralavskou snidani v podobe toastu s vajickem, banananove palacinky a smazenych bananu. Dostali jsme chvili oraz a muselo se vyrazit! Vsechno spinave, smradlave a propocene jsme nahazeli do batohu. Utahli boty (ktere zmenili po ceste barvu i tvar) a slose klouzat dolu. "4:2, vedu Baru!" ozyva se za mnou Terka zvedajii se ze zeme :D!! Padaji dalsi nadavky, s rozebehem dalsi pad primo do na zadek a konecne pauza s poslednim obedem. Sbirame posledni veskere sily, ktere nam zbyvaji a za nedlouho uz dochazime do vesnicky na druhe strane sopky, nez jsme vysli. Omyvame se v mistnim potoce, nasedame do minibusu a loucime se s zivotnimi zazitky! ......... Cesta domu byl jednou velkou polnackou, dira vedle diry, a aby adrenalinu nebylo pro tento den malo, primo v zatacce pred nami se rozbily dve mlade holciny na motorce, ridic nastesti rychle zareagoval a projel kus malym prikopem u cesty, ale od jejich hlav to byly milimetry! Opet:"Fuj!" Dale uz jen dlouhy presun ze Sengigi (pristavni a resortove mesto) zpet do Kuty( prijezd ve 21:00), vymysleni prespani vsech deseti lidi v Dedy's. Louceni se v Nana's, kde jsme se prejdli jak cunata (nejenom, ze nam na nas posledni vecer nandali mega porce, ale my si jeste navic dali kazdy tri donauty a vylili na ne 1,5 plechovky salka!!!). Za trest Jurymu pes snedl zabku :D a jeli jsme ze sebe udelat lidi, nebot rano opet vyrazime na cesty! Tentokrat na ostrovy kolem Lomboku (Komodo, Flores, Sumbawa...). Doufam, ze se rano vubec vzbudime a budeme chodit! ;D :D wow, wow, wow!! Dost toho po mesici klidu a surfovani ve vlnach. Jdeme vse vstrebavat a hlavne - konecne spat!!!!!