Co je víc?

K snídani salátek na osvěžení a můžu vyrazit za slony. Když přijíždím na místo mám plně smíšené pocity. Ptáte se proč? Sloni jsou nádherní, ale proč jsou všichni na jednom místě a nikam nechodí? Můj pohled sjíždí k jejich nohám, kolem dvou předních mají obvázané kovové řetězy ukotvené do země a jejich pohyb je tedy omezen na velmi malý prostor. Zhruba půl až jeden metr. Navíc nelze přehlédnout popruhy kolem jejich trupu, na kterých jsou umístěny sedátka pro turisty určené k vyjížďkám. "Jsou sokojení?" ptám se a v hlavě mi vyvstává spousta dalších otázek a odpovědí. V jejich očích nevidím trápení se, ani smutek a přemýšlím dál. Kdyby žili volně v přírodě, co by to pro ně znamenalo? Měli by svobodu a potravy v okolí hojně, jenže... Kde je záruka, že nepříjde nějaký pytlák a nezabije je? Tím, že jsou tu uvázáni řetězy sice ztrácí svou volnost, nicméně mají jistotu, že jim nikdo nic neudělá (když pominu tresty během výcviku). Vycházek denně mají až až, denně je oplachují vodou, stravu dostávají pravidelně plus ještě něco navíc od turistů, kteří jim kupují banány a házejí jim je do ohrádky. Co si o tom myslíte vy? Jedu se ještě kouknout na vodopády a šup domu na kafčo. S Matějem pak vyrážíme na obídek (opět thajské místní, žádné turistické destinace - plně doporučuji!). A kam dál? Navštěvujeme kameny Hin Ta a Hin Yai. Kameny ve tvaru panského a ženského přirození, které se podle legendy objevili na ostrově poté, co bouře smetla loďku s 'babičkou' a 'dědečkem' (rodiče syna, kterému jeli ten den na svatbu). Zajímavé... Večer procházka po pláži, výborný drink a rychle nakoupit v Makru, ať je další den co vařit a turisté nehladoví! :)

Průzkum

"Buch buch, buch buch, buch buch buch!!" Co se to děje? Rozlepujeme oči a s bolehlavem zjišťujeme, že jsme si nenařídili budíka. Zrychleně otevíráme servírce zamčený bar a potácíme se zpět do postele. Už víte jak dopadla předešlá noc? :D Muší a nemohoucí stav naštěstí netrvá déle než půl hodinky a můžeme vyrazit na další objevnou cestu ostrovem. Dnes vyrážíme do všemožných zarostlých uliček, kde není ani noha! Pohled na nádhernou přírodu a zeleň hřeje na duši. Jednou objevenou cestou je cesta k soukromému resortu Conrad, který zabírá jeden z cípů ostrova a vstup do něj je zakázán. No jo, jenže když už jsme se sem omylem dostali, byla by škoda se nepoohlédnout kolem, že? :D Resort se nicméně ze strany, ze které přijíždíme nachází v takovém kopci, že nám motorka odmítá sklon vyjet a musíme si v pravé poledne pěkně šlápnout. "Stojí to za to?" ptám se, když lezu po špičkách do vysokého kopce a kolem nevidím stále nic. Ano, stojí!!! Dostáváme se nad úroveň zeleně a před námi máme ostrov jako na dlani! Jééé... kopeček! Z něho bude ještě lepší výhled. Ale jak na něj? (vyškrábu se tam, výhled mi to nevylepšilo) Ale jak dolů? :D bum, bác a je to!!! Na zadku šrám a modřina jako by mě někdo kousnul, ale jinak jsem přežila ve zdraví. Kam dál? Zastavujeme ještě na pláži a hurá domu na konzert! Dnes u nás hraje regga skupina a klobouk dolů, jsou dobří! Užíváme si plný bar, zábavu a těšíme se na další dny!

ČOG DÝ! (na zdraví)

Otevriam ocka, davam si k snidani bananovy shake a vyrazime s Matejem na pruzkum ostrova! Zastavujeme se na nekolika pamatkach a davame si obidek v jedne thajske restauraci. "A co je v tomhle hrnci?" ptam se a pani mi neco s usmevem odpovida... v Thajstine samozrejme :D Tak ja si to nezname jidlo dam! Veliky preslap - uvarene vnitrnosti, kdo vi z ceho. Konci to odkladanim talire a novym jidlem, hihi. S plnymi brichy opoustime restauraci a vydavame se dal kolem ostrova. Zastavujeme se u jedne temer opustene plaze, kde me prekvapuje mistni chlapec, ktery hned jak nas vidi, seka kokos a rika:"Dejte si!" Ja jakozto milovnik kokosu nepohrdam a ptam se kolik mu zaplatim. Chlapec se usmiva, rika ze nic, ze ma radost ze mi chutna a odchazi. Parada!! Osvezeni v pravou chvili! Objizdime ostrov dokola, zastavujeme jeste na plazi a k veceru se vracime do Koko baru. Davame si sprsku a chystame se do vyhlasene restaurace nedaleko od nas. Mnaaam! Tak to jsem v zivote nejedla! Luxusni, dokonale, chutne jidlo. Skvele okorenene a porce akorat. Rychlost kuchyne neuveritelna. (Restaurace SALATHAI - ostrov Koh Samui, lokace Lamai) Jednoduse bezchybne. Jenze okrem jidla majii i vyborne vino, koktejly a konak... Jdeme jeste nekam do baru? 

... ;)

Jsme na místě!

Konečně přirážíme ke břehu, dav lidí, s námi v těsném závěsu, vystupuje z trajektu. Rychle ze orientujeme na pevnině a hledáme autobus s našimi zavazadly. Stačí chvilička, máme je! Bereme si taxi, které nás vysazuje přímo před Koko barem, kde nás už vítá sympatická drobná blondýnka (Anička) se slovy:" Ahoj, tak jste konečně tady." 

Anička nám hned ukazuje pokojík na spaní v zadní části baru, je to sice menší a celkem hlučné, ale myslím, že na začátek to postačí! :) Seznamujeme se pomalu s lidmi kolem, s prostředím, půjčujeme si motorku za krásných 1 800BTH (cca 1 300 Kč) na měsíc a jedeme se poohlédnout po městečku. Dáváme si obídek, stavíme na pláži, kde s chutí skáčeme do oceánu, a kde také usínáme na pláži... Ano, dalo se to čekat, trochu jsme zčervenali a zbytek dne raději trávíme v baru ;D Matěj připravuje výbornou panenku s brokolicovým pyré a grilovanou zeleninkou... všichni se olizují až za ušima. Přicházi noc, dáváme panáčka na setkání a ani se nenadechneme a je půlnoc! Šupky dupky do pelechu. Bylo toho na první den dost. Dobrou noc :)

Kudy na Koh Samui?

A kam teď, haha?? Kufry jsme úspěšně našli mezi ostatními zavazadly z letadla a přesně tahle otázka teď byla na místě. Dohodnout se s taxikářem na dobré ceně za odvezení na autobusové nádraží na druhé straně města, jet vlakem, nebo si koupit letenku na Koh Samui?? Letenky byly z finančních nákladů zamítnuty jako první, přeci jen tu nejsme na dovolené :D, následovalo zamítnutí taxikáře, kteří měli všichni dohodnutou cenu, pod kterou nešli a nám se nelíbila .... takže hurá na vlak! Ale prrr, ne tak zhurta, ještě pro simku (bereme nejvýhodnější tarif za 150 BTH (cca 100Kč)) a můžeme vyrazit. Vlak nás bere přesně do centra Bangkoku, je tu shon a my se snažíme najít další spoj k autobusovému nádraží. Přes most na nadzemku a nakonec ještě za pakatel taxíkem až na místo námi určené. Fíha, pěkná štreka! Ale koukli jsme se alespoň trochu kolem a mohli zkoumat 'místňáky'. Sehnat jízdenku na Koh Samui není nikterak složité, ochotná postarší paní nás informuje co a jak, kam si během čekání na bus dát kufry a kde koupit vodu. Slušně děkujeme, dáváme na rady stařenky, a už stojíme přes ulici v místním pouličním bistru (jestli se to vůbec dá tak nazvat). Angličtina tu moc nejede, tak po chvilce ukazování, smíchu a posunků dostáváme něco k snědku. Pálí, pálí, to to pálí ;D!! Ostrá jídla jsou pro thajskou kuchyni typická, to víme, nicméně tohle bylo trochu nad rámec tolerance naší dutiny ústní. Jídlo nicméně dojídáme do posledního zrníčka rýže a přesouváme se opět taxíkem do centra, neboť je poledne a autobus jede až večer v 19. Nacházíme si poklidný parčík a Matěj, který usíná už během chůze, si ustýlá na první lavičce ve stínu. Já pozoruji okolí, čtu si a nasávám místní atmosféru. Matěj nabírá trochu energie, procházíme se, kupujeme ovoce u pána na ulici a pomalu se vydáváme sehnat taxi, které by nás vzalo zpět na autobusové nádraží a nám neujel dnes již poslední spoj. Po pár minutách už frčíme směr Mo Chit (busové nád.). Ještě si stíháme dát drinčík s čím si gumovým, který raději nedopíjíme, a vydáváme se na cestu autobusem na jih!! Místa na nohy je dost, jen kdyby uměli naladit klimatizaci místo 7 stupňů alespoň na 20, bylo by to hned ještě o něco příjemnější. Asi ve 23:15 nám staví páni ridiči na jídlo u chatrče po cestě. To že je takhle pozdě nikdo neřeší, zkoušíme tedy další z místních jídel (zajímavé, nepálivé, trochu studené) a zpět do té plechové lednice a jede se!! Cestou mám pocit, že se každou chvíli musíme někde překlopit, nebo že nám upadne kolo o díru v silnici, ale k mé radosti se tak neděje a zhruba po 12 hodinách cesty se naloďujeme na trajekt a vyplouváme vstřic dalším dobrodružstvím!

PS: Upřímně přátelé.... Po hodinách strávených v letadle, bych autobus příště již nevolila! Vše bolí, zima je, únava se podepisuje na naší/mé náladě... Buď to bych doporučovala dát si denní pauzu v Bangkoku na přespání a doplnění sil, nebo nejlépe koupila letenku. 

Jestli si někdo pamatuje z minulých zápisků mojí a Jurášovu xx hodinovou cestu přes Sumbawu zpět na Bali, tak tohle je něco podobného!!! :D

TAKE US TO THE SKY

Je to tu, stojíme na letišti. Padají poslední otázky typu:"Máme všechno?" přestože každý ví, že teď už je to jedno. Co nemáme, nebude, co jsme nezařídili doteď, zůstane nezařízeno. Nervozita stoupá, připlácíme kufru nadváhu, rozdáváme poslední pusinky, objetí a máváme při průchodu přes pasovou kontrolu. Paní na kontrole zarputile tvrdím, že iPad s sebou určitě nemám, načež mi ukazuje kapsu kde je, omlouvám se jí a jsme propuštěni k našemu odletovému gatu. Ani se nenadechneme a už sedíme v letadle směr Helsinky. Jaký byl let? Inu, řekla bych že krátký, spala jsem už během vzletu a očka jsem otevřela zrovna ve chvíli, kdy jsme dosedali na zem ;D... "Brrrrrr.... Teda tady je zima!" procedím mezi zuby, když nás ženou do autobusu, který nás odváží k letštní hale. Hned jak zima polevuje, začíná mi kručet v břiše a to je jasné znamení! Kde je jídlo?! Čtyř hodinové čekání na další let uteče jako voda, vzlet opět zaspávám a budí mě až paní s otázkou, co si dám k večeři :D Rychle hodnotím situaci -> mám se skvěle! Jenže... Najdenou se sedadlo přede mnou hrne dolů a s ním i moje večeře, neodpustím si pár komentářů, sedadlo se zvedá, ale jsme v bojovém stavu!! Nepříjemný mladík z Finska si pokládá sedadlo jak se mu zlíbí a já ho neustále prosím o prostor. Ach jo!! Ještě 8 hodin letu! ... Nakonec jsme to zvládli, mladík se v průběhu letu uskromnil a ke spokojenosti nás všech jsme se domluvili na přijatelném sklonu sedadla pro nás pro oba :))

Vítejte v Bangkoku! Hip hip hurááááá!

PS: Děkujeme všem za podporu, budeme o nás dávat pravidelně vědět :)