Get to know me - Jakarta

Po desu a panice, ktera se dostavila jakmile jsem zjistila, ze budu muset v Jakarte stravit par neplanovanych dnu, se nakonec dostavila radost a dobry pocit z poznani neuveritelne pratelskych a milych Indonesanu! 

Jak jsem jiz zminila v predeslem prispevku, dostala jsem se diky me kamaradce do rodiny zijici v Jakarte, ktere jsem neuveritelne vdecna za jejich peci a ochotu. Hadi a Robi (jmena paru) mi za dva dny prirostli k srdicku a staraji se o me jako o mladsi segru. Vyvaruji o sto set, neustale me zahrnuji novymi informacemi o Indonesii a ke vsemu jsou jeste neskutecne vtipni! 

Dostala jsem vlastni pokojicek, rucnik a obdarovali me vsemi moznymi vzorky samponu a mydel, ktera ma Hadi z hotelu ze sluzebnich cest, juch, budu vonava! :D 

A abych nepromrhala vsechny dny jen v baraku, vyrazila jsem hned po ranu s jednim cmoudem (kamaradem H+R paru) do Taman Mani Indonesia Indah, coz v prekladu znamena neco jako Nadherny Indonesky park miniatur. Najdete zde spostu muzeii, ukazek archutektury z ruznych koutu Indonesie a typicke slavnostni habity daneho prostredi. Po peti hodinach jsme byli nicmene znacne vycerpani a rozhodli se zbytek, co jsme nestihli odlozit na jindy :)

Odpoledne jsme se jeste projeli do centra, coz asi vypadalo takhle: 2,5 hodiny tam, 10 minut zarizovani, 2,5 hodiny zpet! Dojeli jsme ale rafinovane, zrovna ve chvili, kdy se podavala vecere. Jidlo bylo opet delikatni a sklenka cervenehi zakoncila vecer naprostou spokojenosti a teplem na srdicku. 

Zitra pro viza...!

Hlavne se nenudit!

V dnesnim prispevku se zamerim krome kras cestovani take na tu stinnou stranku toho, kdyz clovek neni doma ve sve rodne zemi.

Byt v teple, u oceanu, s prateli, kdo by to nechtel?! Jenze je nekolik druhu cestovani... Dovolenou si uzijete jednim dechem, vydaje vice mene neresite, delate si co vas napadne, uzivate si! Jenze co kdyz jste na cestach vic jak tri mesice? Prostredi je stale nadherne, neustale vas neco prekvapuje, uzivate si, ale jsou chvilky, kdy si clovek uvedomi, jak mu nektere malickosti neuveritelne chybi. Cajik u maminky, sisa s brachou, fitko s tetou, posezeni a sranda s prateli... Vzdy je neco za neco. Pratele si ve svete najdete vsude, nekteri vam prirostou k srdicku na tolik, ze vite, ze se za nimi budete pravidelne vracet, na nektere vam zustanou pekne vzpominky, ale rodinu novou nenajdete, tu mate pravou vzdy jen jednu!

Tot jsem chtela na zacatek vypichnout jako uvedomeni si, ze nic neni zadarmo. V cemz bych mohla plynule navazat na muj pravdepodobny presun do Ciny. Pred par dny jsem dostala krasnou nabidku, zucastnit se kulturne vymenneho programu v Cine. V ramci tohoto programu je uceni se cinstiny, Cinske hostorie, jejich zvykum a fungovani v hostujici rodine jako pomocna au-pair.

Nabidku jsem prijala, ale to jsem jeste nevedela, jake zarizovani me ceka. V cechach by to pro me znamenalo zajit dvakrat na urad a bylo by. Jenze to z Bali jen tak nejde. Letenka do Prahy je draha a tak jsem se rozhodla vyridit vse z meho pusobiste. Kdyz uz jsem mela vsechny doklady, dokumenty a formulare vyplnene, vydala jsem se letecky na otocku do Jakarty.. Jenze by v tom byl cert, aby se neco nepokazilo. Nikde vas nevaruji, ze kdyz jdete zadat o urcite druhy viz na ambasadu v cizine, ze temer nemate sanci obdrzet jine vizum nez turisticke. Ani po telefonickych a mailovych dotazich vas na to nikdo neupozorni a pak koukate z oci do oci pani za prepazkou na ambasade a neverite vlastnim usim. Navali na vas x dalsich pozadavku, usmeje se a posle vas pryc. Pro me timto zacalo tri hodinove behani na ambasadu, do loby a do cestovky, kde jsem resila dokumenty na uplne jine vizum nez jsem chtela. Inu, zadost mi byla na konec prijata s pozadavkem na turisticke vizum, ktere doufam obdrzim 30.4. (s tim se ale nepocitalo, mela byt moznost vyrizeni v jeden den, ale nebylo mi vyhoveno, takze si v Jakarte musim pockat 4 dny - bez obleceni, zajisteneho ubytka... ). Diky bohu za kamarady, specialni dik Jance H., a CouchSurfing!! Ceka me objevovani hlavniho mesta Indonesie na Jave a prani veci pres noc... Hip hip hura!! 

Hlavne se nenudit! :)

Do not only take, but give!

Po vecerni narozeninove oslave kamaradky radeji vynechavam ranni behani a uzivam si vyjimecne a nezvykle dlouhy spanek az do 10 hodin. Nicmene den zacina brat smer hned ve chvili, kdy beru do ruky telefon a dozvidam se, co me dnes ceka. Ranni koupelnovou rutinu zvladam behem par minutek a uz vyrazim smer trh, kde nakupuji potrebne ingredience na dnesni obed. Budeme si totiz s kamaradkou (Liskou) varit! A fiha, po dlouhe dobe me ceka nuz v ruce a varecka :D nastesti jsme si vymyslely velmi jednoduche menu skladajici se z lilku, cukety, rajcat a zampionu na cibulce  smichane se spagetami. Mozna to nekterym z vas nezni moc lakave, ale netusite o co jste prisli. 

Vareni jsme tedy zvladly na vybornou a pokracujeme aktivne dale. Bereme barvy, stetce, noviny a hrneme si to ven na terasu za kvetinacema a kosema. Nac mit nudne cerne veci, kdyz svet je tak krasny, kdyz je barevny! Musim nas pochvalit, jde nam to od ruky a za nedlouho mame peknou sbirku originalnich kvetinacu a kosu. Chvilku premyslim zda neni vice barvy na nas, nez na nasich vytvorech, ale nakonec dochazim k zaveru, ze je to fuk, hlavne ze nas hreje na srdci a mame radost z vysledku.

Jak jsme byly zabrane do prace, uplne jsme zapomnely na psika Misu, ktera ted uz ceka u vratek, az s ni vyrazime na plaz. Nasedame na motorky a frcime smer Brawa Beach. Je pod mrakem a fouka prijemny vetrik. Pocasi jak stvorene na prochazku. Cestou potkavame vtipneho pana chytajiciho ryby v helme na motorku a uzivame si podvecerni chladny pisek pod nohama. Zacina trochu krapat a domu dorazime prave vcas. Hned jak zaklaply dvere, spousti se slejvak a blyska to vsude kolem. 

Den zakoncujeme velmi peknym filmem Bila Masajka a znaveny jdeme vstric do sveta pohadek. Dekuji vsem zucastnenym za velmi povedeny a obohacujici den!

Joga experience

Crrrrrr, crrrr - vstavacka, behani, snidane, jedno rano lepsi nez druhe! Naplnena energii jsem vcera navstivila Festival v Sanuru. Vystupovali zde mistni kapely, probihali ruzne akce napr. malovani barvickami na oblicej, balijske a ayurvedske procedury, ochutnavky jidel, ale hlavne vecerni joga na plazi! Prvnich sto zaregistrovanych dostalo joga matracku zdarma, a na te pak probihalo vecerni cviceni. Reknu vam, melo to ducha. Slunko zlehka a pomalu zapadalo, foukal mirny vetrik a ve vzduchu proudila neskutecna sila. Byl to prvni rocnik tohoto typu a kdybych se nahodou ocitla ve stejny cas pristi rok na Bali, urcite bych ho nevynechala :)

Ani to, ze jsem cestou na festival dostala pokutu za to, ze jsem nemela ridicak, protoze jsem si nechala doklady doma, mi nemohlo ten krasny den zkazit. Pojicajti byli ke vsemu moc mily a jeden z nich se nam s kamaradkou nabidl, ze nam bude delat pruvodce az se vydame na sever! Parada! 

Vecere s kamarady a sup do postele, preci jen to byl narocny den.

Welcome back!

Pomalu me probouzi hlas pilota letadla s informaci, ze za nedlouho budeme pristavat, vytahuji stinidlo okna a ano, opravdu pristavame!!

Vystupuji z letadla, snad poprve v zivote prvni, a mirim rovnou k Vizum on arrival (VOA). Ukazuji pas, platim vstupni poplatek 35$ a pokracuji spanile dal k posledni pasove kontrole. To, ze mam pouze jednodsmernou ketenku nikoho nezajima a pruchod pres kontroly probiha hladce. "Taxi, taxi, taxi!!" ozyva se vsude kolem me. Taxikar po me chce za svezeni 1.000.000 a ja si pomalu zacinam zvykat na mistni menu a smlouvani. Koncime na krasnych 300.000 (600 Kc) a frcime k ubytku. Kamaradka mi zarizuje levny pokojik s koupelnou hned vedle jejiho; zacina nam tedy sousedsky zivot v nasem vlastnim patre baracku. 

Vecer prochazka po plazi, kokosak, rozjimani a klid, jsem opet na mem oblibenem miste na zemi a jsem stastna, ze jsem tu!!

Na druhy den s kamaradkou Jancou brzy vstavame a uz pred sedmou vybihame po plazi vstric novemu dni. Na rozbeh si davame jen zlehka par minutek behu, to staci, budeme muset trochu zapracovat na fyzicce hihi.

Odpoledne si projizdim Canggu (oblast, ve ktere se nachazim), osvezuji si jiz drive znala mista, kocham se a rychle na plaz, at neprosvihnu zapad Slunce. To by me dnes echt mrzelo, byl barevny!

Zitra planujeme vylet na jih (spis koupacka), ale za par dni vyrazime do hor na sever, takze se mate na co tesit! 

Keep smiling :)

"Strach je zabijak snu!" - Jiri Spurny

Je zvlastni, jak nam zivot chysta prekvapeni kazdy den, hodinu, minutu... Opet jsem dlouho nepsala, premyslela jsem, co psat, aby to nebyl pouhy vycet dennich aktivit. Samozrejme se s vami podelim o zazitky z poslednich dnu, ale radeji bych se dnes zamerila na pocity, vnimani a lidske vztahy. 

Kapitola Thajska je dnesnim dnem na nejakou dobu uzavrena. Byly to zajimave necele tri mesice. Potkali jsme s Matejem nespocet lidi, pratel. Dekuji kazdemu z nich, ze me obohatili o nazory, myslenky a zivotni smery. Zivot v Thajsku neni dle meho nazoru zcela jednoduchy. Kazdy den se clovek musi vyporadavat s nechapavosti obyvatel tohoto statu, at uz se bavim o bariere jazykove, ktera je zde vyrazna a nebo o vnimani situaci, ktere my evropane resime zcela jinak nez thajci. 

Za dobu stravenou na Koh Samui byli dny nadherne, nezapomenutelne, ale take smutne a ubijejici. Mozna o tom nekdy jeste napisi zpetne, az si poradne srovnam myslenky v hlave. Nyni Thajsko hodnotim neutralne s nadechem horkosti - co je cilem byti na tehle zemi?? - penize, materialnost, chamtivost - ? ... to je to, co mi vadilo ze vseho nejvice, vyvolalo to ve mne smutek a spousty dalsich otazek.

Posledni 4 dny jsme stravili s Matejem v Bangkoku. BKK je nepochopitelne, dech berouci mesto. Dopravni kolaps kam se podivate, pocet lidi ve meste dosahuje 16 milionu a prelidneni je znacne. Pravidla tu na venek temer neexistuji, ale presto je jich tu spousta. Rada bych se sem za cas na skok opet podivala a jeste jednou se ujistila, ze me zrak neklamal... Chaos.

Inu, nastava dalsi kapitola nasich zivotu. Po delsich uvahach, diskuzich a spatne vydanych viz se me a Matejovi cesty rozdeluji. Ja vyuzivam pobytu v Asii a presouvam se na Bali, Matej jede svou vlastni osou, kam? Nechme se prekvapit.

Jsem zvedava, co dalsiho nam zivot prichysta. Jak rika muj dobry kamarad:"Strach je zabijak snu!" Vydejme se tedy za dobrodruzstvim!