Den 7. - Blinkrujes!

Brzke slunecne rano nas nenechalo spat a uz v 6:30 jsme padlovali ve vlnach. I pres male vlny a prevazne jen penu na svezeni jsme si to naramne uzili! (az na koral v noze pri dostavani se na breh a mokvajici koleno, ktere bez desinfekce a masticek bude brzy jedna velka infekce)

Dali jsme si vyborna vajicka k snidani, koupili ovoce na trhu a odpocali si v siti. Tam se nase cesty pro dnesek rozesli. Ja jela do Jimbaranu s kamaradkami na obed, pak pohodicka na baraku a okouknout zdejsi party ;)

Jury si mezitim daval surfik, a co se nestalo :(( zlomil prkno... SHIT HAPPENS, even here at Bali.

Well, let's enjoy the rest of the day! :)

Den 6. - A zacina se low budget!

Slunicko, vlny splouchaji, plaz prazdna a slana voda mi uz opet tece z nosu! Ano, smetla me vlna na surfu :D zacalo to vcera a pokracovalo dnes. Opet upadlovana, odrena, ale stale smejici se a otacejici se proti vlnam! Prekrasne Balijske rano...

Pak potrebny odpocinek a hura na sobotni nakupy!! :) Musim preci na tu zitrejsi party mit neco na sebe :D! Kamen urazu! Budu must zacit setrit jedny saticky, druhe, treti, ctvrte a dost! Tak uz jen kaficko, zmrzka a jde se dom. Brek, brek, nahodit usmev, sice penezenka prazdna, ale saty staly za to!! 

Uz jsme jen koupili pivko v Euro marketu, kde za syr, mleko, vajicka a chleba zaplatite neuveritelnych 270 Kc (protoze mlecne produkty tu nejsou mistni a holt je to znacne znatelne). 

Ted uz jen grilovacka s kilem cerstveho tunaka v prepoctu za 70 Kc a spokojenost sama.

Nicmene od zitra uz jen poulicni Warung za pakatel a tak uz az do poslednich nakupu! :D

Den 5. - Trosku jinak

Jelikoz jsme se vcera pozde vratili domu a na rano predpovidali dest (ktery take prisel). Zustali jsme spat o neco dele a trochu si po narocnem predeslem dni odpocali. Dopoledne jsme udelali nejake veci do skoly, koukli jaka tetovani by se zde dala udelat, kde a jak a vyrazili na plaz. Jelikoz stale poprchavalo, melo to trosku jiny nadech nez obvykle, ale vlny byly super! Jen unava zrejme jeste pusobila a ja po par tempech byla unavena, jak mala .......* male stene. Do toho jsme malem utopili Juryho, kteremu se utrhl leash a zustal na pospas vlnam. Nasteti to ale chlapec sikovna vse zvladl, vzal jine prkno a sel opet do vln! Vecer dali vecu a za chvili se pude na kute. 

Den sice kratky, ale presto neobycejny! ;)

Den 4. - Jako na houpacce...

Rano ranicko, Barča vstala a po pulhodinovem behani na plazi, Jurymu za odvoz snidani udelala. Inu, byly jen banany, trochu mleka a ananas, takze snidani je mysleno bananovy koktejl a ananas (opravdu na dlouho nezasytilo). Nasnidali jsme se tedy a vyrazili smerem Keramas, kde se zrovna konaly jedny ze surfarskych zavodu v ramci svetove tour, Oakley Pro Bali. Bylo to pro me neco zcela noveho. Nikdy jsem takove zavody nevidela a byla jsem z nich nadsena. Takova party v bazenu u more s vyhledem na jezdce, hihi.

Kdyz to cele skoncilo, nekdy kolem poledne, odebrali jsme se smerem do Kuty na jidlo. Jenze... cestou nas zastavili policajti. Jednomu by se ujet dalo, ale dvoum uz ne :( holt se nema zapominat helma doma a jezdit na pankace s satkem pres hlavu... nedalo se nic delat, nez bez jakehokoliv zapisu dat policajtovi 200.000 Rupii (400 Kc), a pokracovat spanile dal (to, ze nas nechal jet dal, uz nebylo okay, ale ze predem zavolal vsem policistum, ze uz jsme platili a byli staveni, bylo nad ramec meho chapani - neco jako predplatne na jizdu bez helmy). Tim, ze jsme ovsem byli pokutovani zpusobilo, ze nam ujela cela nase skupinka a my museli hledat nahradni plan. Do toho vseho ovsem zacalo lit jak z konve. Takze jsme zaparkovali a schovali se pod strechu. Kdyz se nam podarilo konecne spojit  opet se zbytkem, ktery take jeste nejedl, sli jsme si dat neco maleho a od 17 jsme si uz cpali briska ve Sky Garden na all you can eat a zalevali to pivky, ktera byla od 17-18 zdarma v cene. Fujky, blujky! ... Kdyz nam trochu slehlo a schylovalo se k 21 hodine, rozhodli jsme se vydat konecne po dlouhem a narocnem dni domu. A uz opet zacaly padat trakare! Ja poprve na vlastnim skutru (uz s helmou samozrejme), za deste, ve tme. Cesta snu jednoduse receno :D

Proc tedy jak na houpacce? Jednou jsme si uzivali bazenek, mangovou zmrzku a pivko v nem, razem jsme byli o 200K lehci, pak jsme se vyborne pobavili a najedli, a pak zas zmokli a  promrzli jak slepice. Do toho Jury pres den chytl trosku cervenou barvicku, ja si nakopla palec a malem jsme ztratili klicky od skutru.

Neda se dodat nic jineho, nez vzhuru za dalsimi skvelymi a bohate nabitymi dny!!! :))

Den 3. - Zážitek!

Nejen, že během noci jsem prý povídala o sto šest ze spánku, ale i ráno začalo po našem... místo odjezdu na pláž, který jsme se domnívali, že je v 6:30, byl odjezd už v 6, a tak jsme měli smůlu a rozhodli se ještě nabrat chvilku síly, dali jsme si chutnou snídani v Hungry Birds (krasný, ale na místní poměry trochu dražší Warung přes ulici od RH) a vyrazili na nakup do Kuty. Meli jsme v planu koupit žabky, surf, magic walet (mistni vychytavacka na jejich miliony), a tak obhlednout okoli. Po smlouvani na trzich, kdy jsme obesli strategicky pana stanku cislo 1 a koupili vec u druheho se stankem cislo 2, jsme byli #1 vyslani slovy:"Fu*k you man, fu*k you!". Ne vzdy jsou vsichni mili a maji svuj den, ze?

Dale jsme se jejich prisernou dopravou (da-li se tomu vubec doprava rikat) premistili do ulicky s prodejem surfu (pro Juryho). Zadne se nicmene prilis nezamlouvalo, a jelikoz me od 15:00 cekala ma prvni hodina surfu v zivote a chteli jsme se jeste cestou nekde najist (nakonec jsme jedli za neuveritelnych 16.000 = 32 Kc), vydali jsme se zpet smerem Riviera House. 

Juryho nicmene surf nenechal byt surfem a behem me hodiny se vydal opet do Kuty na nakup, kde zdarne poridil novy, skvely surf za neuveritelnych 3.500.000! :D

Ja se mezitim ucila, jak se nadzvednout, kdyz prijde vetsi vlna. Nicmene chlapek mistnak se s tim moc neparal. Prisli jsme a behem 4 minut uz me hnal do vody, ze pry to zvladnem. Nezbylo mi nic jineho nez souhlasit a uz slysim:"Otoc se, tuhle beres!" A tak jsem ji teda "vzala" :D jela jsem, jela, pak si stoupla, pak popojela a pak spadla do vody. Krasny pocit stat "suchou" nohou nad vodou a uzivat si ten pocit posunu vpred. Takhle jsme tam blbli, vstavali a padali, a preklapeli se a padlovali, az jsem byla upadlovana jak mrtvolka a jeli jsme dom. Cela nadsena a plna zazitku jsem dorazila zpet na RH a na otocku zpet na plaz. Ted uz bez surfu, jen pozorovat krasny zapad slunce a jak se Jury s mistnimi zijicimi Cechy pokousi zdolavat velke vecerni vlny v zatoce Old Man. Zapad prekrasny!!!

Dali jsme si poulicni vybornou kukurici, pivecko, dzusik a vyrizeni s planem ranniho behani na plazi od 6 jsme se odebrali na cestu za odpocinkem ;)

P.s. Omlouvam se za pozvolne vynechani diakritiky, ale pohodlnost nezna mezi; zvlaste tu na Bali :D ;)

Day 2. - Teplo na Bali

Nasedli jsme do letadla v Taipei. Uz nebylo tak prostorne jako v predchozim letu a uz se nam ani nechtelo tolik spat. Takze posledni petihodinovy let na Bali bylo treba uz trochu zatnout zuby! Pristali jsme, presli pres vizovou kontrolu, doufali v prileteni kufru s nami (doufani a prani byla naplnena! Jupi!) a vzali jsme hned druheho taxika, kteremu jsme rekli, ze nemame vice jak dve ste tisic rupii (400 Kc), a ze za to chceme na Badung do Riviera Housu! S polemizovaním o zvyseni ceny, nas nakonec stejne za nami navrzenou cenu odvezl az pred RH. Krasna vilka v mile ctvrti. Nicmene dostat se sem byl boj! Cestu, ktera by normalne mohla trvat kolem 20 minut, jsme jeli zhruba hodinku a pul! Provoz hadr... Jezdi se vlevo, pravidla zadna nejsou (jednoduse - silnejsi pes m*da)! Cestu jsme ale prezili ve zdravi a meli tedy cest poznat prvni Cechy na Bali :)! Ubytovali nas v krasnem streetartovem pokoji, ukazali, kde co je a Jurase hned vytahli do vln! I presto, ze vlny byly velke, se vratil Jury cely, a tak jsme se mohli pripojit k mistnakum a jit na veceri do zdejsiho mexickeho Warungu. Jidlo bylo celkem fajn, alespon zasytilo a nebylo prilis drahe.

Utahani jsme se spokojeni na skutru vratili na House, uvelebili se do pelisku a jdeme si nechat zdat o dalsich dnech! :) Dobrou noc!

       

       

Den 1. - Konečně!

Tak už je to konečně tu! Zdárně jsme snad vše potřebné sbalili (velký dík patří mé tetě, která nás zazásobila léky a hygienou minimálně na celý pobyt ;)) a přeletěli jsme z Prahy na náš první přestupní bod - Frankfurt (pravda, vstávání ve 3:30 ráno bylo krušné, ale jsme šikulky a dali jsme to).

Již v letadle z Prahy bylo zřejmé, že nejde o zcela typický evropský let, neboť většina našich spolucestujících bylo šikmookých a šišlavě mluvících (-_-) hihi! A během 13 hodinovém letu na Taiwan do Taipei nemusím složení cestujících už vůbec zmiňovat! Co bych ale ráda zmínila, je výhoda a zároveň značná nevýhoda sedadla u okénka. Je totiž krásné, že z okénka máte výhled, nejvíce prostoru, co se rukou týče, ale když chcete v průběhu letu navštívit toaletu, je to boj! Boj převážně vnitřní... kouknete se vedle sebe a vidíte spokojeně spící spolucestující a hned nastává otázka, zda je budit, či nebudit. Nebudit znamená trápit se s plným močovým měchýřem do té doby, než už to nebude moci vydržet a stejně je vzbudíte a vzbudit je, znamená vydržet vyčítavé pohledy za probuzení, které ale nastají i v prvním případě, až to nebude moci vydržet! :D :D Tedy rada na cestu - jste-li přinejmenším učůraní jako já, nesedejte si k okénku, ale raději do uličky (kde budete sice stejně buzeni lidmi od okénka, ale můžete být přinejmenším těmi, kdo bude házet ty ukřivděné pohledy za nečekané probuzení :D!)

Po přistání v Taipei nás jako první zaujal nevídaný přístroj na pitnou vodu, kde se voda nalévala do papírového sáčku, ze kterého se pilo. Hned nám bylo jasné proč všchni kolem nás chodí pocintaní :D (nezaostali jsme a přidali jsme se). A jelikož do odletu na Bali zbývala ještě nějaká ta hodinka, rozhodli jsme se ochutnant místní polévku. Z mého pohledu příjemně zasycující, doplněna o předkrm v podobě sóji a zelených řas, z Jurášova pohledu zřejmě cosi bez chuti doplněno o cosi co nejí :D

Inu, jdeme čekat na let na Bali!! :)