Hurá už jedeme! Kolíbáme se ze strany na stranu a slon se s námi pomalu pohybuje směrem vpřed do 'lesa'. Pod námi se práší od vyšlapané sloní stezky a my si užíváme každičký moment z jízdy vysoko nad ní. Dozvídáme se spoustu zajímavých faktů o slonech. Věděli jste, že sloni se dožívají 70-90 let?
Průvodce slézá ze slona a nabízí nám jeho opuštěné místo za sloní hlavou, nebo spíš téměř na hlavě. Nemůžeme odolat a hned si zkoušíme, jaký je to pocit. Krásný! Pomalu se vracíme stezkou zpět a určitě vás nepřekvapí, že s pánem narážím opět na téma 'sloni ve volné přírodě vs. sloni v zajetí'. A jelikož pán umí na zdejší poměry velmi dobře anglicky, tak se po několika minutách dostáváme k závěru, že se u nich sloni mají dobře. Popisuje, jak o ně pečují, že je plnohodnotně krmí, sprchují je, hladí je a mají je rádi. To mi stačí ke štěstí pro tento den a přesouváme se k dalšímu cíli - Vodopád.
"Běžte tudy,"nabádá nás thajka kasírující místní pidiparkoviště. Vycházíme tedy za novým dobrodružstvím. A to doslova. Stezka, která k vodopádu vede, se klikatí 'lesem' nahoru a dolu a malý Jáchym si užívá nošení na zádech. Teklo z nás jak z vola ještě, než jsme vůbec vyrazili, natož teď! Jsme durch, ale očekáváme zchlazení se u vodopádu. Mylně! V tom potůčku který se pomalu line po skalce by se nezchladila ani ještěrka :D Mám takový pocit, že si thajci trochu přikrášlili vstupní ceduli s fotografií. Tenhle potůček nemůže rozměrů fotografie dosáhnout ani během největších monzunů. Inu, alespoň nemusíme později litovat, že jsme se nešli podívat. Bereme opět Jášu jako batůžek na záda a putujeme nazpět.
Cestou stavíme na večeři na Lipa Noi Beach, kde je příjemná restaurace s výhledem na moře a bazénem a únava rozhoduje, že další destinací bude 'domov'. Po cestě se nicméně ještě zastavujeme zhlédnout západ slunce na pláži, jímž jsem zcela okouzlena. Nemluvě o malé cácorce, co se ve slunečních paprscích jeví jako andílek. Posuďte sami.
Babička, děda, Jáša a my se slony na výletě!
...Vodopád...
