Je to tu, stojíme na letišti. Padají poslední otázky typu:"Máme všechno?" přestože každý ví, že teď už je to jedno. Co nemáme, nebude, co jsme nezařídili doteď, zůstane nezařízeno. Nervozita stoupá, připlácíme kufru nadváhu, rozdáváme poslední pusinky, objetí a máváme při průchodu přes pasovou kontrolu. Paní na kontrole zarputile tvrdím, že iPad s sebou určitě nemám, načež mi ukazuje kapsu kde je, omlouvám se jí a jsme propuštěni k našemu odletovému gatu. Ani se nenadechneme a už sedíme v letadle směr Helsinky. Jaký byl let? Inu, řekla bych že krátký, spala jsem už během vzletu a očka jsem otevřela zrovna ve chvíli, kdy jsme dosedali na zem ;D... "Brrrrrr.... Teda tady je zima!" procedím mezi zuby, když nás ženou do autobusu, který nás odváží k letštní hale. Hned jak zima polevuje, začíná mi kručet v břiše a to je jasné znamení! Kde je jídlo?! Čtyř hodinové čekání na další let uteče jako voda, vzlet opět zaspávám a budí mě až paní s otázkou, co si dám k večeři :D Rychle hodnotím situaci -> mám se skvěle! Jenže... Najdenou se sedadlo přede mnou hrne dolů a s ním i moje večeře, neodpustím si pár komentářů, sedadlo se zvedá, ale jsme v bojovém stavu!! Nepříjemný mladík z Finska si pokládá sedadlo jak se mu zlíbí a já ho neustále prosím o prostor. Ach jo!! Ještě 8 hodin letu! ... Nakonec jsme to zvládli, mladík se v průběhu letu uskromnil a ke spokojenosti nás všech jsme se domluvili na přijatelném sklonu sedadla pro nás pro oba :))
Vítejte v Bangkoku! Hip hip hurááááá!
PS: Děkujeme všem za podporu, budeme o nás dávat pravidelně vědět :)
Žádné komentáře:
Okomentovat