A kam teď, haha?? Kufry jsme úspěšně našli mezi ostatními zavazadly z letadla a přesně tahle otázka teď byla na místě. Dohodnout se s taxikářem na dobré ceně za odvezení na autobusové nádraží na druhé straně města, jet vlakem, nebo si koupit letenku na Koh Samui?? Letenky byly z finančních nákladů zamítnuty jako první, přeci jen tu nejsme na dovolené :D, následovalo zamítnutí taxikáře, kteří měli všichni dohodnutou cenu, pod kterou nešli a nám se nelíbila .... takže hurá na vlak! Ale prrr, ne tak zhurta, ještě pro simku (bereme nejvýhodnější tarif za 150 BTH (cca 100Kč)) a můžeme vyrazit. Vlak nás bere přesně do centra Bangkoku, je tu shon a my se snažíme najít další spoj k autobusovému nádraží. Přes most na nadzemku a nakonec ještě za pakatel taxíkem až na místo námi určené. Fíha, pěkná štreka! Ale koukli jsme se alespoň trochu kolem a mohli zkoumat 'místňáky'. Sehnat jízdenku na Koh Samui není nikterak složité, ochotná postarší paní nás informuje co a jak, kam si během čekání na bus dát kufry a kde koupit vodu. Slušně děkujeme, dáváme na rady stařenky, a už stojíme přes ulici v místním pouličním bistru (jestli se to vůbec dá tak nazvat). Angličtina tu moc nejede, tak po chvilce ukazování, smíchu a posunků dostáváme něco k snědku. Pálí, pálí, to to pálí ;D!! Ostrá jídla jsou pro thajskou kuchyni typická, to víme, nicméně tohle bylo trochu nad rámec tolerance naší dutiny ústní. Jídlo nicméně dojídáme do posledního zrníčka rýže a přesouváme se opět taxíkem do centra, neboť je poledne a autobus jede až večer v 19. Nacházíme si poklidný parčík a Matěj, který usíná už během chůze, si ustýlá na první lavičce ve stínu. Já pozoruji okolí, čtu si a nasávám místní atmosféru. Matěj nabírá trochu energie, procházíme se, kupujeme ovoce u pána na ulici a pomalu se vydáváme sehnat taxi, které by nás vzalo zpět na autobusové nádraží a nám neujel dnes již poslední spoj. Po pár minutách už frčíme směr Mo Chit (busové nád.). Ještě si stíháme dát drinčík s čím si gumovým, který raději nedopíjíme, a vydáváme se na cestu autobusem na jih!! Místa na nohy je dost, jen kdyby uměli naladit klimatizaci místo 7 stupňů alespoň na 20, bylo by to hned ještě o něco příjemnější. Asi ve 23:15 nám staví páni ridiči na jídlo u chatrče po cestě. To že je takhle pozdě nikdo neřeší, zkoušíme tedy další z místních jídel (zajímavé, nepálivé, trochu studené) a zpět do té plechové lednice a jede se!! Cestou mám pocit, že se každou chvíli musíme někde překlopit, nebo že nám upadne kolo o díru v silnici, ale k mé radosti se tak neděje a zhruba po 12 hodinách cesty se naloďujeme na trajekt a vyplouváme vstřic dalším dobrodružstvím!
PS: Upřímně přátelé.... Po hodinách strávených v letadle, bych autobus příště již nevolila! Vše bolí, zima je, únava se podepisuje na naší/mé náladě... Buď to bych doporučovala dát si denní pauzu v Bangkoku na přespání a doplnění sil, nebo nejlépe koupila letenku.
Jestli si někdo pamatuje z minulých zápisků mojí a Jurášovu xx hodinovou cestu přes Sumbawu zpět na Bali, tak tohle je něco podobného!!! :D
Žádné komentáře:
Okomentovat