Den 30.-32. - Trip to GAZEBO a vareni s mistnaky

Za posledni tri dny se toho udalo mnoho a zaroven take malo. Zalezi, z jakeho pohledu se na to clovek diva. Mistni styl zivota je jednoduse pomalejsi a verte mi, prispusobeni dlouho nezabere. V techto trech dnech jsme si nejen udelali vylet, stihli privitat nase pratele z Bali, kteri se k nam pripojuji na vyslap na Rinjani (sopka, 3 726 m), ale zaridili jsme dokonce i Komodo trip, varili s mistnaky,  vyucovali ve skolce, ucili dospele, rozdali mistnim detem obleceni z Cech a vse nakonec radne oslavili na plazi! Co se naseho vyletu za vyhlednutym gazebem (mistni posezeni - 4 tyce a strecha) tyce... rano jsme jeli objet na motorce zdejsi okruh (ktery jsme jednou bezeli), abychom zjistili jeho presnou vzdalenost. Kdyz jsme ale tak projizdeli mezi kopci, najednou nas na jednom z nich upoutalo male gazebicko. Hned jsme se rozhodli tam odpoledne vyrazit! Koupili jsme tedy banany, papaju, vzali batoh, po dlouhe dobe nasadili boty a vyrazilo se!! Hura za dobrodrustvim, uz po pul kilometru jsme zaregistrovali, ze chuze zde moc bezna neni a otazkam zda nam dosel benzin jsme se uz jen smali a kraceli dal. Dosli jsme az k mistnim uzenarkam (udi vselijake ryby primo na silnici na rostu, vsude mouchy, a po snezeni tunaka jsme se dozvedeli, ze vetsinou obsahuji i spoustu bakterii - no, co uz.. ochutnali jsme tedy i chobotnici -> pri nejhorsim se z toho po*erem, coz je zde stejne tak bezne, ze uz nam to ani neprijde ;D!!), zahli smerem ke gazebu a vydali se po prasne ceste vzhuru. Kudy, kudy, kudy... nasledovali jsme nase smysly a za chvili jsme na kopci spatrili gazebo, ted jeste jak se dostat az k nemu, kdyz kolem je jen rosti a "louka". Nahle se stalo neco neuveritelneho, objevili se dva psi, kteri se vydali cestou nahoru loukou. Zastavili po kousku, koukli na nas, stekli, jako by chteli rict:"Pojdte tudy, tady se bat nemusite!" a pokracovali nahoru na vrchol. Vydali jsme se, uprimne trochu bojacne, za nimi. Provazeli nas cestou az do uplneho cile, a pak, jako by se po nich slehla zem, odbehli. Neco neskutecneho!!!! My spokojeni rozdelali ovoce, pozorovali nadherne okoli z prekrasneho vyhledu, jedli, klabosili a uzivali si jednu z poslednich chvill na rajovem Lomboku! (Preci jen, odjezd na Rinjani z Kuty je uz tuto nedeli :( ) cestou zpatky jsme jeste zjistili, ze jsme si zbytecne zasli asi tri kilometry, ze se tam da dojit i kratkou cestou od naseho homestaye, ale to uz jsou detaily :D, my jsme si radi udelali dobrodruzne odpoledne. Vecer jsme privitali Ninu a Honzika, kteri za nami dorazili z Bali. Dali jedno ryzove vino na uvitanou a sli do hajan, to byl konec stredy a take naseho 30. dne v Indonesii. Ctvrtek jsme si bajecne spestrili pozvanim na spolecne vareni s jednou mistni rodinou. Chlapi sli rano surfovat, my s Ninou objely skolu a skolku a ve dve hodiny jsme se ja a Jury vydali na trh, spolecne s Milou (mistni divka), nakoupili potrebne ingredience na Nasi Campur (ryze a "co dum da" - vzdy vsude jiny, ale obsahujici nekolik druhu zeleniny, tempeh, chlebovnik, kousek ryby nebo masa) a ingredience na Cap cay (me oblibene jidlo zde - zelenina s kukuricnou moukou, tofu, tempehem, chilly a cesnekem). Zjistili jsme, ze do vsech jidel pridavaji ti zdravejsihi zivotniho stylu a pri penezich cukr ve stejnem pomeru k soli (nahrazuji tim umelou chut glutamtu, ktere pouzivaji Warungy a restaurace). Po uvareni jidla jsme cekali do 18:15, kdy je zde behem Ramadanu uvolnen pust na noc a slo se papat! Reknu vam, to byla dobrota!!! S plnymi brisky jsme pekne podekovali a vydali se vyzvednout Ninu s Honzinem na barak. Pak uz jen porno kolacek, ryzove vino, pivko, plaz, ohen, hudba, zabava, sranda, klid, relax, uvedomovani si nadhery ostrova a nasledne smani se fotek z GoPro ze surf session do dvou do rana :D naslednovano rannim vstavanim v 5:40, odjezd chlapu opet na surf, ja si zacvicila, daly jsme si s Ninou snidani na terasce a vydaly se uz na osmou do skolky. Nepopsatelne!!! Byly tak roztomile, vsechny ty deti! Ucenlive, smaly se s nami, tancovaly Kolo, kolo mlynske, Zlata brana otevrena, na zaver zazpivaly mantru (modlily se urcitym zpusobem zpevem) rozloucily se a ja je se slzy v ocich poslala domu za rodinami. Vystridla je banda dospelaku z vesnice, ktere jsme s Ninou naucily slovicka, ktera se tykala obchodu. Jsou velice naslouchavi, chapavi, a opet, ucenlivi! Bavi je to a je na nich videt zajem o vyuku. Kdyz jsme se i s nimi po hodice rozlouciliy doplniyi jsme tekutiny mladym kokosem primo ze stromu a vydali se spolecne i s reditelem skolky rozdat obleceni pro miminka, ktera jsme vezli z Prahy. Opet slzy v ocich, dojetim, jak je krasne nekomu venovat neco s pocitem, ze jim to poslouzi, pomuze a potesi je to! I pres to, ze jsou zde na takovyto styl zivota zvykli, nekterych deti mi bylo preci jen trochu lito. Tri mesicni holcice plandajici hlavicka, protoze maminka nevedela, jak ji spravne chytnout, nebo bradavice s infekci na nozce jednoho ditete spiciho na dlazdickach na zemi. Je to jako dotyk poznani a vazeni si lidske laskavosti, usmevu, pratelstvi a predevsim - lasky! Lasky, kterou muzete mezi sebou s lidmi sdilet. Vasi dusi to naplni mnohem vice, nez jakakoliv jina materialni vec. Po peprnem dopoledni jsme museli doplnit uz spolecne s chlapci energii v Nana's (Jury uz opet rozbil surf) a vydat se odpocinout si na plaz. Vecer uz jen dozaridit vylet na Komodo, najist se a ja padla do postele, jak kdybych ji cely mesic nevidela!!! 

What a touchable place Lombok is!!!